Cholera

       [...]

       Bakterie vibria, vyvolávající choleru, jsou reprezentovány dvěma nejčastějšími biotypy, tj. Vibrio cholerae a Vibrio El Tor a patří do skupiny O1. Tato skupina se dělí na 3 sérotypy označované jako Ogawa, Inaba a Hikojima. Mimo této skupiny se v posledních letech ukázalo, že epidemii může tvořit i skupina O139, která podle původního dělení patřila mezi ostatní sérovary (více než 80) označené jako NAG (tzn. s antiséry neaglutinující vibria). Imunita vůči choleře je zprostředkována zejména antitoxickými a antibakteriálními protilátkami. Proto většina bývalých a stávajících vakcín je konstruována tak, aby obsahovala oba dva typy antigenů vyvolávající jak antitoxické tak i antibakteriální vibriocidní protilátky. Poslední výzkumy naznačují, že přítomnost antibakteriální imunity je dostatečná pro celkovou ochranu, tj. zahrnuje i protekci vůči cholerovému toxinu. Cholerový toxin je termolabilní enterotoxinový oligomerní protein (zhruba 86 kDa). Skládá se ze dvou subjednotek A pěti subjednotek B, které jsou kódovány genomy ctxA a ctxB. Podjednotka B (označovaná jako choleragenoid) je tvořena pentamerem s imunogenními vlastnostmi, zatímco podjednotka A tuto vlastnost nemá.

       Jedny z původních vakcín byly založeny na inaktivovaných bakteriích cholery a jejich příprava se odvíjela od způsobu podání vakcíny. Dosud zůstává v USA registrována jako jediná komerční vakcína proti choleře inaktivovaná parenterálně podávaná vakcína (přestože se již nevyrábí). Její příprava spočívala v usmrcení bakterií Vibrio cholerae dvou sérotypů Ogawa a Ibnaba, které se pomnožily na sojovém agaru upraveném tryptinázou. Inaktivace se prováděla 0,5% fenolem. Koncentrace účinné látky byla charakterizována 4 miliardy zárodků v 1 ml.

       Viac na stránke Medicina.