Druhy zvířat používané pro výrobu očkovacích látek

       Poté, co pěstování očkovací látky proti neštovicím na opuštěných dětech vedlo k šíření všech nemocí přenosných krevní cestou, se přešlo k pěstování očkovacího séra na telecí kůži. Telata se oholila, do kůže na břiše se udělaly stovky zářezů, do kterých se aplikovaly vakcinační viry. Došlo tak ke vzniku velkých hnisavých ploch. Hnis se seškrábal a vyrábělo se z něj očkovací sérum. Zvířata byla usmrcena. Stále více lidí si uvědomovalo, že osiřelé děti nejsou lidmi druhé kategorie, které by bylo možno zneužívat k lékařským experimentům. Ozývaly se však také hlasy, které byly proti získávání očkovací látky za pomoci telat. Telata byla ve stáji přivázána tak, aby si nemohla lehnout. Celá procedura byla pro zvířata až do jejich smrti jedno velké utrpení. Z tohoto důvodu se stupňoval odpor ze strany ochránců zvířat. Z počátku byla snaha tyto hlasy uchlácholit. Přičemž např. pan Schuhmacher, tehdejší „referent pro očkování" Spolkového zdravotního úřadu, tvrdil: „Očkovací látka proti neštovicím se při-pravuje z tkáňových kultur." To však nebyla pravda, protože získávání očkovací látky bylo u nás dáno zákonem.

       [...]

       Při každém očkování se malému dítěti aplikuje několikanásobně více patogenních zárodků, než by se kdy dostalo do jeho organizmu v rámci skutečného infekčního onemocnění. Protože viry mohou existovat a množit se pouze v živém systému, získávají se při výrobě očkovacích látek většinou ze zvířat samotných, z buněčných kultur, nebo jsou pěstovány v oplodněných slepičích vejcích či z krve nakažených zvířat.

       Viac na stránke CelostniMedicina.cz.