Jak odmítnout povinné očkování – 2. díl

       [...]

       Dnes nejvíce uváděnou a diskutovanou možností, jak úplně a trvale odmítnout povinné očkování, je způsob, který nedávno vzešel z judikatury Ústavního soudu, a který vám zpřístupnili někteří velmi houževnatí rodiče. Jako významný zde lze považovat nález Ústavního soudu III. ÚS 449/06, který ve II. bodu uvádí: „Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. února 2006 č. j. 5 As 17/2005–66 porušil základní právo stěžovatele svobodně projevovat své náboženství nebo víru ve smyslu ustanovení čl. 16 Listiny základních práv a svobod. Proto se uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ruší.“

       [...]

       Dnes se proto všichni informovaní zastánci povinného očkování bojí jako „čert kříže“ především jedné věci. Aby se někdy někdo exaktně začal zabývat tím, kdy v infekční a populační medicíně vlastně objektivně nastává ona NEZBYTNÁ situace. To je totiž veličina, která musí mít známé své odborné parametry (absolutně i relativně určená rizika a přínosy aj.) a také musí být soudně přezkoumatelná, když tento pojem používá nějaký zákon (Úmluva). Této skutečnosti by se měli bát ale také úplně všichni lékaři, protože prováděním povinného očkování, které není NEZBYTNÉ, jednoznačně v rovině materiální pravdy porušují lidská práva rodičů v jejich obsahu, a proto sami jednají přímo v rozporu s článkem 4 Úmluvy: „Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.“ Nedílnou součástí naší profesní povinnosti je totiž neporušovat našim pacientům a jejich rodičům jejich základní lidská práva svými odbornými postupy.

       Viac na stránke Vitalia.cz.