Jak zůstat zdravá navzdory vašemu gynekologovi? (Meduňka 1/2014, 2/2014 a 3/2014)

MUDr. Ludmila Eleková

<<< Predchádzajúca časť seriálu       Obsah seriálu       Nasledujúca časť seriálu >>>

Doplnené: Článok (jeho 1. časť) bol zverejnený 7.I.2014 o 20²¹ a následne doplnený o 2. a 3. časť 16.VII.2014 o 20²⁹.

       Kvalitní gynekologická péče má nezastupitelné místo v péči o zdraví ženy. Vysoká úroveň porodnictví zajišťuje bezpečí pro matku i dítě a vděčíme jí za nízkou novorozeneckou úmrtnost, kterou se naše země může pyšnit. Bohužel, moderní gynekologie má svá úskalí a odvrácenou tvář stejně jako ostatní obory medicíny. I v gynekologii platí vše, co jsem dříve uvedla o paradigmatu konvenční medicíny. Její paradigma zásadním způsobem ovlivňuje myšlení a jednání gynekologa a určuje limity, které není schopen překročit. Pacientky musí vědět, co od gynekologa mohou čekat a na co si dát pozor.

       Uvědomělá žena se s gynekologem potká nejpozději při zahájení pohlavního života. Mnoho dívek navštíví na popud matky gynekologii již v době zahájení menstruačního krvácení. Dalším obdobím, kdy se žena potkává s gynekologií, je období těhotenství a porodu. Je to období velmi zranitelné, žena bývá ve specifickém duševním stavu a je mnohem citlivější vůči různým negativním vlivům. Nezpracovaná traumata z tohoto období mohou ženu trápit po mnoho let, mohou negativně ovlivnit její vztah k sobě samé, svému tělu, dítěti i partnerovi. Žena by se traumatu často mohla vyhnout, kdyby věděla, co může od gynekologie čekat. Dalším důležitým obdobím je menopauza, která mnoho žen trápí a dovede je do ordinace gynekologa, kde se jim opět může dostat ne zrovna ideální péče.

       K hlubšímu pochopení tématu doporučuji několik knih, které toto téma pojednávají na větším prostoru do hloubky. Vynikajícím „manuálem“ k ženskému tělu a jeho fungování je kniha od Dr. Christiane Northrupové „Women's Bodies, Women's Wisdom“, do češtiny přeložená pod názvem „Zdravá žena od narození k prvnímu početí“ a „Zdravá žena od prvního početí po stáří“ (dva svazky). Autorka je gynekoložka, která i díky své vlastní zkušenosti došla k citlivějšímu holistickému porozumění ženskému tělu. Další vynikající knihou je kniha Rudigera Dahlkeho „Nemoc jako řeč ženské duše“. Máte-li nějaký gynekologický problém, určitě si alespoň jednu z těchto knih přečtěte. Velmi dobře popisuje úskalí medicíny také lékařský heretik Dr. Robert S. Mendelsohn, jenž napsal knihy „Confessions of a Medical Heretic“ (česky vyšlo jako „Nevěř doktorům!“) a „Male Practice: How Doctors Manipulate Women“ („Mužské praktiky: jak doktoři manipulují se ženami“; česky zatím nevyšlo).

       Podívejme se podrobněji, jaká úskalí na ženy čekají v ordinaci gynekologa.

Hormony

       Hormony patří na přední místo v arzenálu gynekologů. Někdy mám ale dojem, že je používají podle pořekadla „Když máš jen kladivo, všechno vypadá jako hřebík“. Chce se tím říci, že nástroje, které máme k dispozici, nutně ovlivní a omezí možnosti, jak věci spravit. Podívejme se na jejich využití v gynekologii.

       Krvácíte příliš málo, vynechává vám menstruace? Dáme hormony.

       Krvácíte příliš mnoho nebo často? Dáme hormony.

       Opozdil se nástup prvních měsíčků? Dáme hormony.

       Nemůžete otěhotnět? Dáme hormony.

       Nechcete otěhotnět? Dáme hormony.

       Problémy s menopauzou? Dáme hormony.

       Máte cysty? Dáme hormony.

       Máte endometriózu? Dáme hormony.

       Snad neexistuje ženská potíž, na kterou by nebyly někdy předepsány hormony.

       Bohužel hormony jen málokdy řeší příčinu potíží. Je-li problém v hypotalamu nebo hypofýze, což jsou centra regulující vyplavování hormonů z vaječníků a ovulaci, podání vaječníkových hormonů nic moc neřeší. Umělé hormony narušují celkovou regulaci hypotalamo-hypofyzární-ovariální osy. Mají nezanedbatelné vedlejší účinky, které jsou někdy natolik nepříjemné nebo vážné, že ženu donutí je přestat užívat. Vím o několika mladých dívkách, které při užívání antikoncepce utrpěly trombózu, plicní embolii nebo cévní mozkovou příhodu s trvalými následky. Nikdo se totiž neobtěžoval zjistit, že trpí poruchou srážlivosti, tzv. trombofilií. Gen pro Leidenskou mutaci, což je jedna z nejčastějších trombofilií, se vyskytuje velmi často. Heterozygotní formu (tj. jeden vadný gen) má cca 5% evropské populace (1 z 20 lidí), homozygotní (oba vadné geny) 1 člověk z 5000. Heterozygotní forma zvyšuje riziko trombózy 3–10x, homozygotní forma až 80x. Je to hodně nebo málo?

       Gynekolog má před předpisem antikoncepce nebo jiných hormonů povinnost zjistit rizika v anamnéze. Znamená to, že se vás zeptá, jestli se ve vaší rodině vyskytly trombózy, embolie, náhlá úmrtí po operacích apod. Bohužel negativní odpověď neznamená, že jste v bezpečí. Výskyt trombóz v posledních letech stoupá tempem, který vylučuje čistě genetický podíl, musí na tom mít vliv prostředí. Když jsem studovala v 80. letech medicínu, nedělala se preventivní opatření proti trombózám jako dnes. Pacientům se kolem operace nebo po úraze nedávaly rutinně léky na ředění krve, přesto se trombóza vyskytovala velmi ojediněle. Dnes používám léky na ředění krve u každého pacienta s imobilizovanou končetinou, trombózu jsem viděla několikrát ročně. Zažila jsem trombózu u ženy s Leidenskou mutací po artroskopické operaci kolene, objevila se hned druhý den po operaci, u jiných lidí s trombofilií po několika hodinové cestě autem, po nasazení antikoncepce apod. Zvýšení výskytu trombóz dosud nebylo vysvětleno. Svou roli mohou hrát právě ženské hormony, antikoncepční pilulky. Procházejí totiž do odpadních vod a nejsou odfiltrovány. Tudíž je konzumujeme všichni.

Menstruace

       Za nejhorší považuji předepisování hormonální antikoncepce (dále HAK) nebo jiných hormonů mladým dívkám v pubertě, někdy již od 13 let. Mnoho dívek ani jejich matek neví, že menstruace přirozeně nastupuje ve velkém věkovém rozpětí, mnoho záleží na konstituci dívky, stylu výživy, fyzické zátěži, stresu apod. Proto není třeba panikařit, pokud se nástup menstruace opozdí, je-li dívka jinak v pořádku. Některé dívky prostě zrají pomaleji a je třeba jim nechat čas. Stav výživy zásadně ovlivňuje nástup menstruace, dívka musí nahromadit minimální nutné množství tuku a dosáhnout určité hmotnosti. Na čínském venkově, kde se nekonzumují mléčné výrobky, je průměrný věk zahájení menstruace kolem 17 let (15–19 let). Nástup menstruace kolem 17 let je z hlediska možného těhotenství přirozenější a logičtější než v 11–13 letech. Je možné, že obvyklý nízký věk první menstruace v rozvinutých zemích je vlastně nepřirozený a je důsledkem nepřirozeného způsobu stravování a života vůbec. Je také třeba vědět, že se menstruace několik let ladí. Je běžné, že dívka má na počátku mírně nepravidelnou menstruaci, pohyblivé intervaly plus minus týden až 10 dní mimo 28 dní jsou v pořádku. Přesto jsem viděla mladou ženu, které byla předepsána HAK ve 14 letech cca rok po začátku menstruace pro „nepravidelnost“. Při bližším vyptávání se ukázalo, že šlo o kolísání délky cyklu plus minus o týden, což je zcela fyziologické. Jenže její gynekolog se neobtěžoval tímto vysvětlením a rovnou jí napsal pilulky.

       Proto si dejte pozor, netahejte svou dceru na gynekologii jen proto, že má trochu nepravidelnou menstruaci. Riskujete nasazení HAK, která sice krvácení krásně zpravidelní, ale doktor vám už neřekne, že dívka vlastně menstruovat přestala. HAK prostě zastaví ovulaci, zásadně zasahuje do celé regulace hypothalamo-hypofyzární-ovariální osy. Krvácení při HAK totiž není menstruace, ale tzv. krvácení ze spádu. Menstruací se nazývá krvácení, které nastane po ovulaci a odumření neoplodněného vajíčka a žlutého tělíska. Nedojde-li k ovulaci, není menstruace. Krvácení, které nastane po prudkém poklesu (spádu) hormonů, např. při pauze v užívání antikoncepce, není menstruace.

       Dívka pod 18 let věku má jít ke gynekologovi pouze pokud se patřičně nevyvíjí, jeví známky hormonální dysfunkce (odchylky v ochlupení, tělesné stavbě, rozložení tělesného tuku apod.), menstruace nepřišla do cca 16 let, je velmi nepravidelná (intervaly delší než 2 měsíce) a/nebo doprovázena výraznými symptomy. Uvědomte si, že gynekolog má stejné nástroje jako ostatní lékaři: léky a chirurgii. HAK je obrovský byznys, zdraví dívek a žen není prioritou výrobců, bohužel někdy ani lékařů. Má-li pubertální dívka nějaké „ženské“ problémy, je rozumné ji nechat gynekologicky vyšetřit citlivým gynekologem nebo lépe gynekoložkou, ale poté patří do péče naturopata, homeopata nebo jiného terapeuta alternativní medicíny. Všechny problémy — nepravidelná, bolestivá, opožděná nebo příliš častá menstruace, výtoky, cysty apod., — to vše se dá elegantně léčit alternativní medicínou. Podívejte se na výživu, způsob života, odpočinek, stres atd., to vše má přímý vliv na zdraví ženy. Nic z toho váš gynekolog obvykle neřeší.

       Dívka, která teprve začala menstruovat, není dosud zcela vyvinutá. Děloha roste pod vlivem hormonů až do cca 18 let, stejně dozrávají vaječníky, celý systém se ladí. Pilulka to vše nabourá. Výsledkem je bohužel často situace, že když mladá žena po letech HAK přestane užívat, menstruace nenaskočí nebo je velmi nepravidelná. Tato situace pak vede k neplodnosti.

       Neplodnost současné generace je alarmující. Možná není náhodou, že jde právě o první generaci v historii, která od puberty dlouhodobě užívala HAK. U žen jde o zásadní narušení regulace celého hormonálního systému, u mužů o pokles počtu a kvality spermií. Podle jednoho průzkumu dnešní 70-letí muži mají stejně spermií jako dnešní třicátníci. HAK se totiž vylučuje močí, čističky vody ji neodstraní a tak zamořuje vodní řetězec. V některých oblastech zjišťují, že obojživelníci a plazi, žijící v deltách řek, mají příznaky nežádoucího vlivu estrogenů z odpadních vod. Přestávají se rozmnožovat, protože vysoká hladina estrogenů způsobí feminizaci samečků, vypadají jako samičky, včetně pohlavních znaků. Podívejme se kolem sebe, jak vypadají dnešní mladí muži. Myslete na to, kdykoli polykáte pilulku — dáváte ji vlastně současně i svému partnerovi.

       Problémy s menstruací (nepravidelnost, bolesti, premenstruální potíže, příliš silné krvácení) se týkají žen od puberty po menopauzu. Ovšem, jiné kultury bolesti při menses nebo menopauzální potíže vůbec neznají. Proto je evidentní, že náš způsob života má zásadní vliv i na naše ženské zdraví. Když půjdete ke gynekologovi kvůli problémům s menstruací, obvyklým způsobem vás prohlédne a pokud nic nezjistí, velmi pravděpodobně vám nabídne hormony. Jiný nástroj nemá. Podaří-li se vám najít gynekologa, který používá alternativní medicínu a drží se zpátky s hormony a invazivními zákroky, hýčkejte si ho. Důvody problémů s menses jsou hlavně tyto: stres, nekvalitní strava, narušení biorytmů, psychosomatické problémy v oblasti „ženství“, endometrióza, cysty, myom, rakovina. Seřazeno podle četnosti výskytu.

       Stres je jedním z faktorů, které mohou zcela rozhodit menstruační cyklus, způsobit silné krvácení nebo naopak jeho vynechání. Krev reprezentuje životní sílu a krvácení její úbytek. Proto by si každá žena trpící silným krvácením měla položit otázku: kde ztrácím svou životní sílu? Jinou metaforou jsou slzy, viděla jsem ženy, které krvácely v situacích, kdy nemohly plakat. Trpíte-li nějakým problémem s menses, podívejte se do výše uvedených knih, navštivte alternativního terapeuta a přemýšlejte nad svým životem. Gynekologa si nechte na vyšetření — vyloučení nádoru nebo cysty, hormony si nechte jako „krabičku poslední záchrany“. Hormony by měly být to poslední, co zkusíte, ne to první. Homeopatie, tradiční čínská medicína, psychoterapie, bylinky, kineziologie a jiné metody dokáží elegantně a jemně léčit tyto problémy. Bez vedlejších účinků. Gynekologie má pouze tři nástroje ke zvládnutí nepohodlného krvácení: hormony, kyretáž, odnětí dělohy. Nic jiného neumí. Mějte to na paměti.

Těhotenství a porod

       Moderní gynekologie je neocenitelná v případě komplikací, ale jejím problémem je právě její schopnost řešit extrémně komplikované a rizikové situace. To lékaři umějí. Jenže někdy nevědí, kde přestat. Pro gynekologa vyškoleného v „krizové“ medicíně je velmi těžké pouze sledovat přirozený průběh těhotenství a porodu. Jakýkoli symptom bude hodnotit z hlediska možných rizik pro matku a dítě. Občas je to na místě a jeho aktivní postup může zachránit dítě a/nebo matku, ale velmi často je to kontraproduktivní.

       Těhotenství a porod jsou přirozené děje a mají své požadavky. Žena musí být v klidu. Bohužel dnešní péče o těhotné skýtá mnoho příležitostí, jak matku vystresovat. Začne to pochybnostmi o živosti plodu na ultrazvuku, pak přijde genetické vyšetření a amniocentéza, podezření na vrozenou vadu, problémy s plodovou vodou (příliš nebo málo), odchylky v placentě, růst plodu neodpovídající tabulkám, nepravidelné polohy plodu. Většinou se nakonec nic nepotvrdí a narodí se zdravé dítě, ale matka je ve stresu. Stres matky může vést k odúmrti plodu (v situaci ohrožení má prioritu vlastní přežití, ne rozmnožování), předčasným stahům dělohy, narušení průtoku placentou a zásadně narušuje průběh porodu (viz dále). Budoucí maminky by měly udělat vše, co je možné, aby byly v klidu. K tomu je mimo jiné třeba vědět, co obnáší rutinní těhotenská péče a jaké důsledky má absolvování některých vyšetření.

       Zcela na místě je vyšetření krve na anémii, sledované infekce (hepatitis B, syfilis a HIV), krevní skupiny a sledování protilátek proti Rh faktoru. Hladinu krevního cukru má smysl vyšetřovat jen u rizikových pacientek, ne u všech. Doporučila bych vyšetřit funkce štítné žlázy, mnoho žen má nerozpoznanou poruchu štítné žlázy, kterou je třeba léčit - neléčená ohrožuje vývoj mozku plodu. Ultrazvukové vyšetření v těhotenství je diskutabilní. Je jistě dobré vědět, kolik plodů je v děloze a zjistit stáří gravidity v případě nepravidelného cyklu. Je vhodné prohlédnout plod ke zjištění závažných vrozených vad, například některé vady srdce vyžadují porod ve specializovaném zařízení, kde je možné dítě okamžitě operovat, je vhodné zjistit polohu placenty. Nemá ale smysl dělat ultrazvukové vyšetření při každé prohlídce. U žen, které si jsou naprosto jisté, že by nešly na potrat, ani kdyby vrozená vada dítěte nebyla slučitelná se životem, nemá smysl provádět jakákoli vyšetření za účelem zjištění vrozených vad. Jedinou výjimkou je možnost vady, kterou lze ihned po narození operovat a dítěti tak dát šanci na život. V této situaci může výběr místa porodu znamenat rozdíl mezi životem nebo smrtí dítěte. Když otěhotníte nebo ještě lépe, když uvažujete o otěhotnění, promyslete si svůj vztah k těmto oblastem. Jaký je váš vztah k potratu, možnosti narození poškozeného dítěte apod.

       Odběr plodové vody za účelem zjištění některých vrozených vad, hlavně chromozomální vady a vývojové poruchy nervového systému se dělá rutinně všem ženám nad 35 let a mladším, které měly podezřelé výsledky krevních testů. Mnoho žen žije v domnění, že na amniocentézu „musí“. Amniocentéza se nemusí. Máte právo na informovaný souhlas i nesouhlas. Váš lékař možná bude chtít, abyste mu nesouhlas podepsala do dokumentace. Vyhovte mu, je to na jeho ochranu. Amniocentéza je invazivní výkon, riziko potratu je 0,5%–1%. Žena se sama musí rozhodnout, jaké riziko je ochotna nést, pravděpodobnost obou je někdy zhruba stejná. Tímto vyšetřením riskuje potrat zdravého dítěte. Když vyšetření neabsolvuje, riskuje dítě s postižením. Z duchovního hlediska amniocentézou dáváte dítěti podmínky, ještě než se narodí. V podstatě mu říkáte: teď si tě prověříme, a když nesplníš naše požadavky, zemřeš. Děti přicházejí z nebe, není to dodávka ze zásilkového obchodu, kterou vrátíme, když není v dostatečné kvalitě. I když si toho nejsme vědomi, tyto zákony pro nás platí. A platí i jejich důsledky.

       Navíc na výsledky čekáte dva týdny, které strávíte v obavách, jak to dopadne, uvažujete o potratu… Jak se asi cítí vaše dítě? V poslední době se dělají v ranější fázi těhotenství odběry choriových klků (tedy i eventuální potrat lze udělat dříve). Potratovost je o něco nižší, ale z duchovního hlediska je to totéž. Ze svého okolí znám dost starších maminek, které nešly na amniocentézu a mají nádherné děti. Jste-li těhotné nebo se k tomu chystáte, dobře si tyto věci rozmyslete. A pak se podle toho zařiďte.

       Porod je fyziologický děj. Zdravá matka porodí bez problémů. Když pomineme skutečně závažné stavy, např. nemoci matky, nepravidelnou polohu plodu, vcestnou placentu apod., mnoho komplikací při porodu je způsobeno bohužel právě gynekologickou praxí. Vysoká kojenecká a mateřská úmrtnost v minulosti byla způsobena hlavně nedostatečnou výživou, např. kurdějemi (sk: skorbutom; chorobným nedostatkom vitamínu C — pozn.red.) — krvácení, horší hojení ran, snížená odolnost vůči infekcím), křivicí (abnormality pánve, snížená odolnost vůči infekcím), nedostatkem bílkovin (celkově snížená odolnost, horší hojení), nedostatečnou hygienou, škodlivými pověrami, nemožností řešit krizové situace, které se dnes řeší císařským řezem (špatná poloha plodu, nepoměr pánve a plodu, vícečetná těhotenství, vcestná placenta, odlučování placenty, eklampsie, poporodní krvácení apod.) Odstranění těchto faktorů je hlavním důvodem, proč je ve vyspělých zemích minimální mateřská a novorozenecká úmrtnost.

       Gynekologie se vyškolila právě na řešení výše uvedených krizových situacích a její nezastupitelnou úlohu v nich nelze zpochybňovat. Znám nemálo žen, které by přišly o dítě a některé i o život, kdyby rodily někde v Africe. Na druhou stranu je nemálo žen, kterým se zkomplikuje porod právě proto, že rodí v porodnici. Citlivé ženy, které se snadno vystresují, které nejsou dost asertivní, aby si zajistily vhodné prostředí a zacházení, ty všechny mají šanci, že se jim porod v porodnici zbytečně zkomplikuje. Důvod je jediný: stres. Porodníci ani ženy nedoceňují škodlivý vliv stresu na porod. Všichni savci ve stresu zastavují porodní činnost. Aby přežili, musí porod zastavit a utéct. Teprve v bezpečí budou pokračovat. Tento mechanismus je v pozadí častého scénáře. Žena je doma a začne mít pravidelné kontrakce. Sbalí si tašku a odjede do porodnice. Je nervózní, možná se vyloženě bojí, ale tyto pocity může potlačovat. Vstoupí do porodnice a stahy ustanou. Přijde na porodní sál a sestra jí natočí vstupní monitor. Kontrakce jsou pryč, nic se neděje. Když k tomu všemu odteče plodová voda, začne odpočítávání. Je-li matka ve stresu, porod se prostě nerozběhne, její podvědomí situaci vyhodnotí jako nebezpečnou, stoupne jí adrenalin a klesne oxytocin. Bez dostatečné hladiny oxytocinu k porodu prostě nedojde. Mnoho z vás na vlastní kůži zažilo, jak to jde dál. Po několika hodinách čekání začnou lékaři porod vyvolávat. Když nic nezabere, skončíte na operačním sále a vaše dítě se narodí císařským řezem, který byl naprosto zbytečný. Bylo by bývalo stačilo, aby ve vás porodnice dokázala vzbudit pocit bezpečí. Vylepšování porodních sálů, domácké prostředí, přítomnost otce dítěte — to nejsou zbytečnosti ani banality. Rozdíl mezi pocitem bezpečí a pocitem nebezpečí rozhoduje o výsledku porodu.

       S tím souvisí i tzv. přenášení. Fyziologická délka těhotenství je 40 týdnů od poslední menstruace, plus minus dva týdny. Tedy je možné dítě nosit až 42 týdnů. Delší těhotenství neznamená automaticky přenášení. Přenášený plod má typické charakteristiky. Pouze delší doba těhotenství se nerovná přenášení! Kromě toho matka sama se při přenášení necítí dobře.

       Máme intuici, která je zejména v těhotenství velmi silná, je to nástroj přežití. Porod začíná dítě, ne matka. Teprve když je dítě zralé, dá hormonální signál matce, aby zahájila děložní činnost. Přenášení vyvolává symptomy i u matky. Pokud se matka cítí dobře, je plná energie, nemá příznaky blížícího se porodu, porodit se prostě nechystá. Bez ohledu na to, co si o tom myslí její gynekolog.

       Další úskalí na matku a dítě čekají po porodu. Současná praxe rychlého stříhání pupečníku, odnášení novorozence, jeho okamžité ošetřování po narození, ruch, světlo, zima, hluk, to vše narušuje řádnou poporodní adaptaci matky i dítěte. Již jsem psala o stresu, to vše platí i po porodu. V okamžiku, kdy se dítě narodí, má být ještě s pupeční šňůrou položeno na břicho matky, přikryto a oba mají být ponecháni v klidu. Personál asistující při porodu se má stáhnout do pozadí. Dotepání pupečníku usnadňuje adaptaci dítěte na zevní svět, dodává mu cenné množství krve (placentární transfúze). Děti, kterým byl ponechán pupečník k dotepání, mají v roce věku nižší výskyt chudokrevnosti než děti, které byly ihned po narození odstřihnuty.

       Exploze oxytocinu, která po přirozeném porodu nastává u matky, napomáhá stažení dělohy a vypuzení placenty, navázání emočního pouta s dítětem a startuje laktaci. Žena těsně po porodu, není-li rušena, vyprodukuje maximální hladiny oxytocinu ve svém životě. Narušení této fáze poškozuje navázání vztahu matky a dítěte i laktaci. Mnoho žen popisuje, že měly problém cítit lásku ke svému dítěti ihned po porodu, že si k němu hledaly cestu. Není to jejich chyba, žádná psychologická vada, ale důsledek nefyziologického vedení porodu. Mateřská láska musí být z biologického hlediska okamžitá a instinktivní, jinak by potomstvo nepřežilo. Medikace při porodu, zejména analgetika (včetně epidurální anestezie), narušují hormonální regulaci a navázání vztahu s dítětem. Radost a bolest jsou dvě strany jedné mince. Chcete-li zažít velkou radost a extázi, musíte být ochotny cítit bolest a smutek. Jedno bez druhého nejde. Nejsem zastánce epidurální anestezie, osobně jsem o ní nikdy neuvažovala. Porod bolí podle toho, jaký k němu máme postoj, bolesti jsou subjektivní. Porodní bolesti jsou prostě jen stahy. Těhotná děloha je velký sval, proto kontrakce mohou bolet, stejně jako vás bolí stehna, když rychle běžíte. Kontrakce je třeba pojímat jen jako práci, kterou je třeba vykonat, aby se dítě narodilo.

       Porodní plán zvýší šanci na průběh porodu podle vašich představ. Popište od začátku do konce, jak si přejete, aby váš porod probíhal. Personál je povinen vaše přání respektovat s výjimkou situací, kdy budete vy nebo dítě ohroženo. Také je třeba si vybrat místo k porodu. Je mnoho kvalitních porodnic, kde se vám dostane lidské a současně odborné péče. Na internetu lze najít jejich přehledy, hledejte tzv. „baby friendly hospital“, nemocnici přátelskou k dětem. Domácí porod může být stejně bezpečný, je-li matka zdravá, duševně dostatečně vyspělá a těhotenství fyziologické. Je ovšem dobré mít záložní plán pro vznik nečekaných komplikací.

       Jsou situace, kdy je třeba využít všech možností moderní gynekologie. Vícečetná těhotenství s nepříznivou polohou plodů, předčasný porod, ohrožení plodu v děloze z různých důvodů, vcestná placenta, příčná poloha, preeklampsie, některé nemoci matky, při nichž by pro ni přirozený porod znamenal vysoké riziko. Pak běžte do dobré nemocnice, prodiskutujte vše, na čem vám záleží. Při císařském řezu nechť se otec svlékne se do půlky těla a dítě si přitiskne na tělo on. Požádejte, aby vám bylo dítě co nejdříve přineseno, pravidelně ho přikládejte k prsu a snažte se rozkojit. Dítě je vaše a personál nemá právo vám odepřít přístup k němu. Po porodu císařským řezem by měl být v nemocnici přítomen někdo z rodiny, ideálně by se věnoval dítěti a dohlížel na to, aby personál splnil vaše požadavky. Pouze ohrožení života matky nebo dítěte zakládá právo zdravotníků postupovat bez ohledu na informovaný souhlas. Nerada bych, aby některé čtenářky upadly do deprese, protože své těhotenství a porod nezvládly podle nastíněného ideálu. Pro dítě je stejně jako „dobré lůno“ důležitý i „dobrý prs“. Bezpodmínečné láskyplné přijetí i po nefyziologickém porodu smaže mnoho potenciálních traumat a dá dítěti dobrý start do života. Dělejte prostě to nejlepší, co je v dané situaci možné.

Potíže v menopauze

       Jsou další oblastí, kde se s oblibou předepisují hormony. Dostanete je např., když vám menopauza přijde příliš brzy. Jediným efektem této „léčby“ je placebo efekt. Žena má subjektivní dojem, že je vše v pořádku, protože dále pravidelně krvácí. Co na tom, že nejde o menstruaci a systém nefunguje. Zdání je zachováno. Jistě, dodávané hormony udržují organismus v mladším stavu, ale za cenu nežádoucích účinků a hlavně neřeší příčinu předčasné menopauzy.

       Většina gynekologů a pacientek také netuší, že typické menopauzální symptomy, tj. návaly horka, bolesti v prsou, nepravidelné a silné krvácení, psychické změny atd., mohou být způsobeny nadbytkem hormonů, nikoli jejich nedostatkem. Jde často o estrogenní typ žen, jsou to mateřsky vypadající ženy s velkými prsy, typ „krev a mlíko“. Když půjdete ke gynekologovi s podobnými potížemi, trvejte na vyšetření hladin hormonů. V situaci nadbytku hormonů vám jejich další dodávka zaručeně uškodí. A nebude vám ani náhodou lépe, naopak: hůře. V této situaci je třeba navštívit alternativního terapeuta. Zásadním opatřením je vysadit mléko a všechny mléčné produkty, kromě másla. Jezte tofu a jiné fermentované sójové výrobky, hodně zeleniny, oříšky, semínka. Omezte živočišné produkty. U žen s krevní skupinou 0 dělá vysazení mléka skutečné zázraky. Na ženy s krevní skupinou A nejlépe účinkuje téměř vegetariánská strava. Z výživových doplňků dobře působí brutnákový a pupalkový olej nebo rybí tuk. Harmonizující vliv na ženský hormonální systém má také čaj z červeného jetele (sk: ďateliny — pozn.red.).

       Hormonální terapie je první nástroj, který gynekolog použije, bez ohledu na chybějící logiku. Vzpomínám na ženu, která byla typickým případem: od puberty nepravidelné menses, sklon k jejich vynechávání. Pak roky užívala antikoncepci a kolem 30 let věku zatoužila po dítěti. Vysadila pilulky, ale menstruace nikde. Po několika měsících, kdy menstruace nepřicházela, zašla na gynekologii. Doktorka jí píchla injekci (gestageny), po ní odkrvácela. Po této injekci odkrvácí každá žena. Ale menstruace samozřejmě zase nikde. Opakovala se injekce a pak jí byly předepsány hormony, které měla užívat v druhé polovině „cyklu“. Po nich sice vždy odkrvácela, ale těhotenství se pochopitelně nedostavovalo, protože neměla ovulaci a pouze krvácela ze spádu. Jak by mohla ta žena otěhotnět, když jí nefungovala hypofýza a nedocházelo k ovulaci? Podávané hormony na příčinu dysfunkce neměly přece absolutně žádný vliv. Pacientka nakonec skončila u mě, gynekoložka ji poslala k celkovému vyšetření. Moc vyšetřovat nepotřebovala, stačila anamnéza a jedno podání homeopatického léku Follicullinum. Vzala ho místo hormonů, odkrvácela a další měsíc byla těhotná. Když chtěla druhé dítě, situace se opakovala, menstruace zase moc nefungovala, tentokrát hormony neužívala, ale potřebovala trochu popostrčit homeopatií. Třetí dítě se jí podařilo zcela přirozeně.

       Hormonální terapie může v indikovaných případech velmi pomoci. Problém současné gynekologie je bohužel praxe předepisovat hormony prakticky na všechno. Bez ohledu na skutečnou příčinu problému (ale jak víte, konvenční medicína neumí hledat příčiny nemoci), bez ohledu na vhodnost jejich předpisu pro konkrétní pacientku, bez ohledu na vytipování rizikových pacientek, bez ohledu na nežádoucí účinky, které bývají někdy horší, než původní potíže.

Zbytečné operace

       Další oblíbenou a často zbytečnou operací je hysterektomie, odnětí dělohy. Stejně jako hormony, je tato operace první a někdy jedinou nabídkou řešení problémů s dělohou. Krvácení, myom, pokles, polypy jsou nejčastějšími důvody pro tuto operaci. Zdá se, že někteří gynekologové zastávají názor, že když žena porodila všechny děti, které chtěla, dělohu nepotřebuje. Opak je pravdou, potřebuje ji. Děloha je energetické centrum, tvoří hormony, má i mechanický vliv na kvalitu pánevního dna, ovlivňuje sexuální prožitky.

       Operace je nevratná a měla by být tím posledním uvažovaným řešením v případech, kdy nemoc ohrožuje život nebo zásadním způsobem snižuje jeho kvalitu. Problémy s krvácením se dají a měly by se řešit jinak. I myomy lze léčit jinak než operací. Totéž polypy. Pokles dělohy a s ním spojená inkontinence je důvodem začít cvičit, zhubnout, ne se nechat řezat. Jediným důvodem, kdy lze považovat hysterektomii za absolutně indikovanou, by mohla být rakovina dělohy, ať již hrdla nebo těla děložního. Všechny ostatní stavy mohou počkat.

       S hysterektomií je spojeno jedno velké úskalí. V posledních letech je totiž běžnou praxí současně odebírat i vaječníky, a to i u relativně mladých žen (kolem 45 let například) u nezhoubných patologií, například myomů. Dříve se to nedělalo, vaječníky se současně s dělohou odebíraly jen v případě rakoviny nebo u žen po přechodu. Dnes je vezmou i ženám, které mají v době operace pravidelnou menstruaci a nemají rakovinu. Řeknou vám, že u malého procenta žen dojde později k rakovině vaječníků, proto se odeberou „preventivně“. Jaké je to riziko? V posledních letech u nás onemocní rakovinou vaječníků cca 7000 žen, polovina je starší 65 let. Znamená to riziko celkově 0, 14%. Z toho polovina připadá na věk nad 65 let. Zvažte si samy, jestli vám preventivní odebrání zdravých, funkčních, důležitých orgánů stojí za eliminaci rizika jejich maligního onemocnění s výše uvedenou pravděpodobností. Proč se to dřív nedělalo a dnes se to dělá? Obávám se, že odpověď je jednoduchá. Dříve nebyly k dispozici umělé hormony, tzv. hormonální substituční terapie. Dnes vám vezmou „všechno“ a dají umělé hormony. Vaše funkční vaječníky vymění za pilulky. Dejte si na to pozor! Než jsem to zjistila, několik mých pacientek nic netušíc přišlo o vaječníky. Od té doby každou svou pacientku při předoperačním vyšetření varuji a upozorňuji ji, že jestli si chce své vaječníky ponechat, musí si to vymínit při podpisu souhlasu s operací.

       Některé z těch žen se mě ptají: „A co mám říct panu doktorovi?“ Jde-li skutečně o muže, odpověď je jednoduchá: „Pane doktore, muži mají mnohem vyšší výskyt rakoviny prostaty než ženy vaječníků. Kdypak si vy necháte preventivně vzít svou prostatu?“ Jde-li o gynekoložku, zeptejte se jí, jak by se rozhodla ona osobně, kdyby byla ve vaší situaci. Já bych své zdravé funkční vaječníky nikdy neobětovala. I po menopauze produkují hormony a mají svou funkci.

Očkování proti lidskému papilomaviru (HPV)

       Na závěr se musím zmínit o posledním módním výkřiku gynekologie. Jde o očkování proti HPV (human papilomavirus, lidský papilomový virus), lidově známému jako očkování „proti rakovině děložního čípku“. Je třeba pochopit, že nejde o žádný preventivní prostředek proti rakovině. Bude-li to váš gynekolog tvrdit, zeptejte se ho, jaké má důkazy, že u očkovaných žen je méně rakoviny. Vakcína se prostě a jednoduše nezkoušela dost dlouho, aby mohl někdo tvrdit, že zabrání rakovině v horizontu několika desetiletí. Naopak existují důkazy, že u žen, které jsou v době očkování virem již nakaženy, se riziko rakoviny zvýší asi o 40%! Testy se ovšem před očkováním prakticky nikdy nedělají.

       Gynekolog vám také neřekne, že pro ženu s normálně funkční imunitou nepředstavuje infekce HPV žádný problém. Přes 90% žen se viru samo zbaví, HPV přetrvává a dělá problémy jen u žen se sníženou imunitou. Dále vám váš gynekolog nejspíš neřekne, že vakcína obsahuje pouze 2 nebo 4 typy HPV, ale v přírodě se jich vyskytuje kolem stovky. Rakovina děložního čípku není způsobena výhradně těmito viry, velkou roli hraje psychický stres a vůbec způsob života. Výrobce si je vědom, že tvrzení o prevenci rakoviny může být napadnuto jako nepravdivé, proto v příbalovém letáku uvádí, že vakcína snižuje výskyt prekancerózních lézí na čípku a genitálních bradavic.

       Bohužel ani panenství není jistotou, že žena není infikována HPV, virus se totiž přenáší i jinak než sexem, např. z matky na dítě. Kromě pochybné účinnosti má vakcína strašlivý seznam vedlejších účinků, včetně úmrtí, ochrnutí a jiných vážných neurologických stavů, autoimunitních nemocí apod. Podle průzkumu, který provedla prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc., (https://www.rizikaockovani.cz/soubory/2012-10/HPV-vakciny-Anna-Strunecka-2910201221114252750.pdf) způsobí vakcína mnohonásobně více škod než je riziko prekancerózních lézí u neočkovaných, jednoznačně víc uškodí než pomůže. Váš gynekolog ale může věřit, že je bezpečná. Především se nepodívá do systému VAERS (americký systém hlášení nežádoucích reakcí na očkování), nečte webové stránky jako je www.truthaboutgardasil.com a věří příbalovému letáku. V něm je uvedeno, že vakcína neměla významně více nežádoucích účinků než placebo. Placebo je z definice látka bez biologického účinku. Ale „placebo“ použité v testech HPV vakcíny byl roztok hliníkového adjuvans (tj. vakcína bez antigenů) nebo jiná vakcína. Vakcína tedy nebyla testována v dvojitě slepé, skutečným placebem kontrolované studii. V Indii byly testy této vakcíny přerušeny pro úmrtí dívek. V „placebo“ skupině byla pozorována autoimunitní onemocnění! Já osobně znám několik dívek, které po tomto očkování začaly trpět autoimunitním onemocněním. Kdyby byly vakcíny posuzovány z hlediska bezpečnosti stejně jako běžné léky (např. Vioxx od stejného výrobce — firmy Merck / MSD), vakcína proti HPV by byla už dávno minulostí.

       Že v této oblasti nejde o zdraví a často ani o zdravý rozum, ukazuje můj nedávný případ. 14-letá dívka s Downovým syndromem byla s maminkou na gynekologii pro nepravidelnou menstruaci. Kromě toho, že jí dali hormony, jí lékař — dětský gynekolog! — nabídl očkování proti HPV. Dívce s mentálním postižením, která nikdy nebude mít sex!

       Hormony, léky, vakcíny a operace. To jsou nástroje konvenční gynekologie. Přestože v mnoha případech mohou pomoci a dokonce zachránit život, v mnoha dalších spíše ublíží. Cítíte-li, že vaše intuice protestuje proti tomu, co vám gynekolog nabízí, nemusíte to přijmout. Poděkujte za vyšetření a diagnózu a běžte tam, kde umějí i něco jiného, kde chápou vztah mezi jednotlivými částmi vašeho organismu i mezi tělem a duší. Kde chápou, že nemoc není náhoda, ale logickým důsledkem našeho života jako celku. Kde je jejich cílem vrátit vám zdraví a ne z vás udělat dlouhodobého konzumenta hormonů.

<<< Predchádzajúca časť seriálu       Obsah seriálu       Nasledujúca časť seriálu >>>

Zverejnenie tohto článku (typografická korektúra + grafická úprava + doplnenie odkazov na knihy) zabrali šéfredaktorovi www.slobodaVockovani.sk približe 3 hodiny čistého času.

Ak sú pre Vás tieto informácie zaujímavé či prínosné, budeme radi, keď našu činnosť podporíte.