Když dítě nejí… (Meduňka 8/2014)

MUDr. Ludmila Eleková

<<< Predchádzajúca časť seriálu       Obsah seriálu       Nasledujúca časť seriálu >>>

       Někdy jí prostě málo, jindy si vybírá, obvykle nechce jíst právě to zdravé. Rodiče to často považují za rozmary dítěte. Někteří to zase nijak neřeší — dají mu, co chce. Jako rodičům by vám ale nemělo být jedno, jak a co vaše dítě jí. Problémy s jídlem mohou být totiž příznak zdravotního problému. Zdravé dítě nebude ze svého jídelníčku eliminovat celé skupiny potravin. Zdravé dítě sní (téměř) vše, když má hlad. Zdravé dítě si o jídlo říká. Zdravé dítě není unavené. Chodí na stolici pravidelně a bez potíží. Má-li vaše dítě problémy se stolicí (zácpu, průjem, neobvyklou plynatost a bolesti), podívejte se, co jí. Stolice je finální produkt, je třeba ji řešit na začátku „výrobní linky“.

       Vybíravost jídla nemusí být jen rozmar nebo důsledek výchovných chyb, ale může být vážným příznakem narušení střevní flory. Patologická střevní flora deformuje chutě, dochází k autointoxikaci bakteriálními toxiny a metabolity, které mají přímý vliv na mozek. Trpí střevní buňky, protože chybí živiny a ochrana, kterou jim jinak zdravá flora poskytuje. Poškodí se imunita. Proto je důležité vnímat chuť k jídlu dítěte jako významný ukazatel jejich zdravotního stavu. Děti rostou a vyvíjejí se, potřebují kvalitní stravu. Při nekvalitní výživě, která neobsahuje potřebné živiny a naopak organismus zatěžuje škodlivinami, nemůže být dlouhodobě zdravý ani dospělý, natož dítě.

Vybíravost v jídle

       Zajímavé je, že prakticky všichni kojenci a malá batolata jedí masozeleninové příkrmy. Kazit se to začne později. Děti mají kolem 1,5–2let období strachu z nového. Dospěje-li dítě do tohoto věku s jednotvárnou stravou, hůře se učí jíst nové věci. Francouzi to vědí, proto se snaží dětem nabízet pestrou stravu od nejútlejšího věku, viz kniha „Francouzské děti jedí všechno“. Ví-li matka, co dělat, toto období překoná celkem snadno. Je třeba dítěti opakovaně předkládat žádoucí potraviny a nedovolit výrazné omezení jídelníčku. Neoblíbené potraviny nabídneme, když je dítě hladové. Scény je třeba ignorovat. Děti rychle pochopí, že buď snědí, co se nabízí, nebo nedostanou nic, že strava se vydává jen v určitou dobu, jinak budou o hladu. Zdravé dítě dobrovolně nehladoví. Bude vzdorovat maximálně několik dní a pak kapituluje. Hlady neumře.

       Vybíravost je třeba brát vážně, když dítě odmítá maso, polévky, zeleninu a ovoce. Tedy potraviny, bez kterých nemůže být dlouhodobě zdravé. Nejde o odmítnutí určité potraviny („králíky nejím, jsou to mazlíčci“ nebo „ředkvičky nejím, protože štípou“), ale o systematické odmítání celé skupiny potravin. Může to být příznak nemoci. Je třeba zpozornět, když dítě začne odmítat zdravé potraviny, systematicky vylučuje celé skupiny (všechnu zeleninu, všechno maso apod.). Když začne vyžadovat velmi jednotvárnou stravu a navíc začne bažit po sladkém, nebo když se zdá, že konkrétní potravina nebo její odepření má výrazný vliv na jeho chování. Závažný signál je, když se současně objeví nemoc imunitního nebo nervového systému.

       Vybíravost je typická pro děti s autismem. Současně se zhoršováním psychického stavu se zhoršuje příjem potravy. Není výjimkou, že autistické dítě jí jen několik málo druhů potravin, třeba jen těstoviny určitého tvaru, určitou značku jogurtu a sušenek. První poškození u autismu nastává ve střevě. Narušení střeva vede ke změně stravovacích preferencí. Ty zhorší stav střeva, dochází k autointoxikaci a změně vnímání smyslových vjemů, včetně chuti. Dítěti potraviny chutnají jinak než zdravým, často nepříjemně. Roztočí se začarovaný kruh. Opakovaně se s tím setkávám. Rodiče to nejčastěji dopustí z naprosté nevědomosti o výživě. Vypozorovala jsem jednoznačnou souvislost mezi stavem výživy a tíží postižení. Autistické dítě, které dobře jí, nebývá tolik postižené. Jsou to vzájemně se ovlivňující faktory. Někdy se autismus a omezení jídelníčku objeví tak rychle, že se nedá hned reagovat, ale jindy je to postupné a je čas na nápravu. Bohužel ale mnoho rodičů reaguje na dítě, které odmítá něco sníst, tím, že mu to přestanou nabízet a naopak mu dají to, co bez odporu sní nebo si vynucuje. Nelze ale tolerovat, že dítě přestane jíst všechnu zeleninu nebo jinou důležitou skupinu potravin. Nenabádám k nějakému násilnému krmení, ale k vnímavosti a pozornosti. Odmítanou potravinu zkuste podat v jiné úpravě. Odmítání ovšem může být projevem alergie, sledujte proto, jak se dítě cítí a jak se chová po jídle. Při podezření na alergii je vhodné potraviny z jídelníčku dočasně odstranit.

       Objeví-li se vybíravost v jídle společně s jinými změnami u dítěte, zbystřete pozornost. Pečlivé plánování stravy a vytrvalá snaha do dítěte dostat nutné potraviny, které uzdravují střevo (masové a kostní vývary, živočišné tuky, žloutek, zelenina, detaily viz GAPS dieta), může zásadně ovlivnit vývoj nemoci. U některých dětí to jde snáz než u jiných. Ale u všech bude fungovat dobře známé pravidlo, které všichni známe z dětství: „dokud nesníš hlavní chod, včetně masa a zeleniny, do té doby nedostaneš dezert“. Nejdřív sníš, co je potřeba, pak dostaneš, co chceš ty, což ze začátku může být i něco nezdravého, postupně se to upraví. U autistů lze využít ABA terapie.

Špatní jedlíci

       Druhou skupinou jsou děti, které jedí velmi málo. Někdy se divíme, z čeho vlastně žijí a rostou. Jedna možnost samozřejmě je, že děti mlsají během dne. Tam sušenka, onde jablíčko, banán, pitíčko… bodejť by jim chutnal oběd. Někdy stačí omezit neustálé popásání se a je po problému. Nebude to ale vždy snadné, zejména jde-li hlavně o sladkosti, protože cukr je droga. Na mozek působí jako kokain, aktivuje dopaminové receptory. Dětem bychom asi nedali lajnu kokainu, ale když je necháme vyluxovat pytlík s bonbóny nebo jim dáme lahev slazeného nápoje, udělali jsme v podstatě totéž. Nezapomenu na oči dcery jedné mé kamarádky, která ve věku asi 4 let na oslavě nepozorovaně vypila asi půl litru cocacoly. Byla jak králíček Duracell. Když svému miláčkovi seberete limonády, džusíky, sušenky apod., berete mu drogu a on vám to dá pocítit. Chcete-li změnu k lepšímu, musíte abstinenční příznaky vydržet. Jde jen o pár dní. Různé děti jsou různě citlivé, ale pokud právě vaše dítě patří k těm citlivějším, tj. je na něm účinek cukru dobře znát, bude sice vyvádět, ale o to více mu abstinence prospěje. Cukr krmí kvasinky. Některé abstinenční příznaky lze přisoudit nelibosti hladovějících kvasinek v bříšku dítěte. Jak známo, kvasinky vyrábějí alkohol a mnoho dětí s poruchami chování má ve svých útrobách soukromý pivovar se všemi důsledky.

       Dítě se potřebuje naučit, že jí kvůli sobě. Musí se naučit, že jídlo je stavební materiál jeho těla a palivo. Neměli bychom děti učit, že frustraci nebo jiný negativní pocit se zahání jídlem. Jídlo se podává v pravidelných intervalech a rodiče musí zajistit, aby dítě před jídlem bylo přiměřeně hladové. Mezi jídly se nic nejí, pouze pijí nekalorické nápoje.

       Musí se naučit, proč se co jí a proč se něco nejí, nebo jen omezeně. Dítě se musí naučit rozpoznávat hlad a chuť. Musí se naučit odkládat uspokojení/potěšení. To dokáže jen zdravé dítě.

       Běžné strategie jako přemlouvání, podplácení, pašování potravin v různém přestrojení, krmení při odvedení pozornosti apod. nejsou správné. Jeden z problémů, které s sebou nesou, je soustředění na množství nikoli kvalitu stravy. Dítěti se dávají prázdné kalorie, kaše, knedlíky… cokoliv, jen aby jedlo.

       Ale aby zůstalo zdravé nebo se uzdravilo, potřebuje výživu, ne jen něčím nasytit.

       Rodič odpovídá za skladbu jídla, dítě určuje porci. Dítě nenuťte dojídat. Naopak, dejte mu cíleně méně, než obvykle jí, aby chtělo přidat. Jakmile se to otočí a je to rodič, kdo chce, aby dítě jedlo, stává se z jídla mocenský boj. S jídlem nedělají problém děti, které vědí, že je to jejich starost, aby se najedly. Dítě veďte k tomu, aby co nejdřív jedlo samo. Již roční dítě je schopno začít jíst lžičkou potraviny vhodné konzistence. Dvouleté dítě by se mělo umět najíst převážně samo.

       Jíst zeleninu není otázka volby, je to nutnost jako čištění zubů. Zeleninu jí celá rodina, jde dítěti příkladem. Nevaří se extra jídlo pro nikoho, výjimkou jsou diety při nemoci, které by byly pro ostatní zbytečně omezující. Sladkost až po jídle. Sladké není na utěšení.

       Nekrmte dítě u televize, nedělejte „opičky“. Když odejde od stolu, považujte to za signál, že dojedlo. Ono se naučí, že je lepší u stolu vydržet. Jakékoli scény a vztekání ignorujte, dítěti se nesmí ustoupit. Je-li dítě jinak zdravé, brzy pochopí pravidla hry.

       Dejme tomu, že tohle není váš případ. Vaše dítě nejí sladké, nejí totiž skoro nic. Pak je nechutenství nutné považovat za příznak. V akutních stavech je to normální a není třeba s tím nic dělat. V rekonvalescenci se to dožene. U chronicky nemocných dětí to je problém, protože dlouhodobá podvýživa zhoršuje stav imunity a průběh nemoci. Evidentní nechutenství je třeba vždy nechat vyšetřit.

       Právě pro nemocné děti platí, že by měly jíst perfektní stravu. Mnoho z nich se ale odmítá dotknout právě těch potravin, které by měly jíst. I tam existuje cesta. Zlepšení stravy vede vždy ke zlepšení tělesného i duševního stavu.

       V případě nemocného dítěte by rodič měl dbát na základní pravidlo: žádná prázdná kalorie. Každé sousto, které dítě sní, musí přinášet živiny, tedy bílkoviny, esenciální tuky, vitamíny, minerály, látky, které si v těle vyrobit neumíme. Sacharidy jsou jen palivo, jejich množství by mělo odpovídat výdeji energie. Víc je zbytečné, škodí a zabírá místo živinám. Zdroji prázdných kalorií jsou: sladkosti, limonády, džusy, výrobky z mouky, těstoviny, rýže, další obilniny. Ani jedna z uvedených potravin neobsahuje nic, co by se nedalo získat jinde. Na živiny bohaté potraviny jsou vnitřnosti, maso, ryby, vejce, sýry, zelenina, ovoce, ořechy, semínka. Nemocné dítě by mělo jíst tyto potraviny v každém jídle.

       Strategie přechodu na vhodnější stravu musí být postupná, ale důsledná. Jednoduché pravidlo zní: co se nekoupí, to se nesní. Je jednodušší říct „nemám“ než „nedám ti“. Nevhodné jsou všechny průmyslově zpracované potraviny. Kupujte jen základní potraviny, které by poznala vaše prababička, vařte z nich. Začněte snižovat množství nevhodných potravin a přidávejte ty vhodné. Pořadí může být individuální. Má-li dítě rádo polévky, je to skvělý prostředek, jak do něj dostat živiny. Do polévky můžete dát v podstatě cokoliv. Nepodceňujte pravidlo „co oči nevidí, srdce nebolí“, neváhejte mixovat, strouhat, míchat, když to pomůže. Mnoho dětí nechce kus ovoce, ale vypijí smoothie. Mnoho dětí se nimrá v mase, ale po sekané se jen zapráší. Proč do ní nepřidat zeleninu nebo játra? Některé děti nejedí salát, ale kus zeleniny snědí bez problémů. Využijte všech triků.

       Jako první chod dejte potravinu, na které vám nejvíc záleží. Servírování po jednotlivých chodech je velmi užitečné. Když je vše na jednom talíři, dítě vyzobe, co mu nejvíc chutná a zbytek odmítá. Musíte být duševně nastaveni na odpor a vydržet scény, vztekání, smlouvání, fňukání apod.

       Ať už chcete vylepšit stravování u dosud zdravého dítěte nebo pomoci uzdravit dítě již nemocné, je zde skvělá kniha ukazující zdravou stravu nejen pro děti: „Vyživující tradice“ od Sally Fellon (anglicky „Nourishing Traditions“). Na začátku je třeba uvědomit si význam stravy pro celkové zdraví. V knize najdete důležité informace, které vám pomohou se správně rozhodovat při výběru stravy. Odměnou vám budou zdravé a silné děti. Zdravé děti chtějí jíst, jedí (skoro) všechno, mají energii i na zlobení.

<<< Predchádzajúca časť seriálu       Obsah seriálu       Nasledujúca časť seriálu >>>