Masové očkování potřebuje neočkované a jiné paradoxy

       [...]

       Jak již bylo v mnoha dílech seriálu vysvětleno, mnohá očkování mají specificky vyšší zdravotní přínos pouze pro určité skupiny osob. Očkování proti zarděnkám pro těhotné matky. Očkování proti příušnicím pro chlapce. Očkování proti spalničkám, černému kašli a hemofilům B především pro menší děti. Očkování proti hepatitidě B pro dospělé členy rizikových skupin populace apod. Pokud by očkovací teorie stála výhradně na tom, že by se měli očkovat pouze ti jedinci, pro které je to které očkování zdravotně dostatečně přínosné, mohli bychom rovnou objednat vysoké pece na spalování zbytečných vakcín. Masová očkovací teorie nutně potřebuje argumenty, kterými lze vynutit očkování i u jedinců, pro něž samotné očkování přínosné prakticky vůbec není. Tímto klíčovým odůvodňovacím nástrojem je potřeba kolektivní imunity.

       Již dříve jsem uvedl, že kolektivní imunita ve své teorii rozhodně žádný nesmysl není. Její principy jsou však dnes úmyslně zastřené pro veřejné mínění, aby jednou mohly být argumentačně použity v této podobě a jindy, kdy se to už takhle nehodí, zase v podobě jiné, užitečné pro jiný případ očkování. Tuto schizofrenii v argumentaci obhájců ohánějících se kolektivní imunitou lze stopovat a relativně snadno i doložit. Podívejte se sami na to, jak v základech teorie kolektivní imunity vlastně vypadá a jak i kulhá. Doufám, že vás tento malý simulovaný dialog neurazí.

       Viac na stránke Vitalia.cz.