Nové paradigma v medicíně (Meduňka 9/2012)

MUDr. Ludmila Eleková

<<< Predchádzajúca časť seriálu       Obsah seriálu       Nasledujúca časť seriálu >>>

       Pojďme si povědět něco o starém a novém paradigmatu v medicíně a jak souvisí s udržením zdraví, medicínou a zdravotnickým systémem. Paradigma je rámec a systém myšlení a přesvědčení, který určuje způsob, jakým je vnímán a zkoumán svět, univerzum. Určuje, co se bude zkoumat, jak se bude zkoumat, určuje povahu otázek i odpovědí, které na ně dostaneme.

       Ve starověku byla základním paradigmatem víra v bohy a jejich vůli. Vše se řídilo boží vůlí a lidstvo jí bylo podřízeno. Svět měl svůj řád a zdraví záviselo na tom, zdali jste na svém místě v tomto řádu. Vybočení z řádu bylo trestáno bohy i lidmi. V bibli je citát: Kdo zhřeší před svým Stvořitelem, upadne do rukou lékaře. Nemoc byla vnímána jako trest za hřích.

       Starověké spirituální paradigma od počátku 16. století začalo upadat. V té době došlo k mocnému posunu ve vědomí lidstva s tím, jak se začala rozvíjet západní věda. Objevy Koperníka, Galilea a Newtona daly základ na nezávislém myšlení postavenému vědeckému paradigmatu. Lidé postupně ztratili schopnost zažívat ducha jako skutečnou realitu. Za základ reality všeho světa byla považována hmota, věda se omezila na zkoumání hmoty. Výsledky jsou impozantní, veškerá soudobá technika, všechny vymoženosti usnadňující život, elektřina, motory, průmysl - to vše je výsledkem soustředěného zkoumání hmoty. Jeho stinnou stranou je kapitalistické myšlení, vykořisťování přírodních zdrojů, znečištění planety a sklon k diktaturám, založeným na jediné pravé pravdě.

       Ale toto materialistické paradigma již dochází ke svému konci. Největší posun vidíme ve fyzice. Teoretičtí fyzikové docházejí k témuž, co hlásali naši starověcí předkové: nikoli hmota, ale vědomí a informace jsou prvotní. Cesta do nitra hmoty odhalila, že hmota neexistuje, hmotný svět je jen iluzí, projekcí energií a informace. Praktické uplatnění tohoto nového, na energii založeného paradigmatu vidíme v medicíně ve všech jejích supermoderních diagnostických metodách, například magnetické rezonanci. Výpočetní technika by nebyla možná v takovém rozsahu, kdyby neaplikovala poslední poznatky vědy.

       Paradox medicíny je právě v tom, že v technické oblasti využívá nového paradigmatu, ale její systém myšlení je založen na starém. Vnímá tělo jako stroj, který když se porouchá, potřebuje vyměnit součástku nebo lék, který upraví konkrétní poruchu. Nehledí výše. Dokonce obvykle ani nehledá příčinu nemoci, téměř vše je idiopatické (tj. neznámé příčiny) a chronické (tj. nevyléčitelné).

       Vládu tohoto paradigmatu zažíváme v každodenním životě. Ale pozornému zraku a mysli neunikne, že začíná dostávat trhliny. Objevují se skutečnosti, které jím nelze vysvětlit. Nejjistější známkou toho, že paradigma překročilo svůj zenit a začíná upadat, je úporná snaha jeho zastánců zakonzervovat jeho vliv. Vědci již dlouho nejsou svobodni v tom smyslu, že by si mohli zkoumat, co chtějí. Velká část vědeckého výzkumu se dělá na objednávku. Kdo poskytuje finance, určuje obsah, směr i výsledky výzkumu. Vědci, kteří zkoumají a objevují skutečnosti odporující paradigmatu, se mohou stát i obětí osobní perzekuce. Reakce zastánců umírajícího paradigmatu se stávají stále více hysterickými, jsou založené na strachu a používají metody, které nemají s metodami svobodné vědy a diskuze nic společného. Biolog Stanislav Komárek v jedné ze svých knih napsal, že je vždy podezřelé, když musí být založen výbor na obranu jediné pravé pravdy.

       Je lidskou přirozeností vzdorovat změně, protože známé znamená bezpečí. Ale paradigma, které pro svou sebezáchovu musí omezovat svobodu myšlení, není zdravé a ve skutečnosti již umírá. Nacházíme se na křižovatce a síly změny působí ve dvou opačných a neslučitelných směrech.

       Abych byla více konkrétní, ukážu vám změnu paradigmatu na příkladu jedné nemoci. Dejme tomu, že vám zjistí poruchu štítné žlázy způsobenou autoimunitním zánětem. Lékař vycházející ze starého paradigmatu se vůbec nebude snažit zjistit, proč vaše tělo najednou začalo napadat vlastní buňky. Kdybyste se ho na to zeptali, pokrčí rameny a řekne, že příčina je neznámá. Léčba se omezí na dodávání chybějících hormonů. Pokud jich máte dosud dost, jste jen sledováni.

       Je důležité si uvědomit, co se děje, když je u vás zjištěna nějaká chronická nemoc a jste jen sledováni. Mnoho lidí to uspokojí, že to s nimi není tak špatné. To je pravda – zatím to není tak špatné. Doktoři prostě jen čekají, až to bude dostatečně špatné, aby vám mohli dát léky. Nic nedělají, protože nevědí, jak zvrátit průběh nemoci. Nevědí, jak vyhodnotit léčbu a průběh nemoci, kdy jde o skutečné zlepšení a kdy o zhoršení. Kdyby to věděli, nemohli by s klidem přihlížet tomu, jak se u jejich pacientů nemoci stále zhoršují a jak přibývají a jak se zvyšuje počet užívaných léků a jejich vedlejších účinků.

       Naopak lékař zastávající nové celostně založené paradigma se bude ptát na mnohem více věcí. Bude ho zajímat, kdy jste onemocněli, co se tehdy dělo ve vašem životě, bude brát v úvahu doprovodné stresy, emoční problémy, životní situaci, bude se zajímat o to, jaký vedete život, co jíte, jak pracujete, jak odpočíváte, spíte. Bude se snažit dát současnou nemoc do kontextu. A také tyto informace použije.

       Jistě že ne všichni lékaři starého paradigmatu jsou tak omezení, mnoho z nich si všimlo, že nemoci u lidí souvisejí s okolnostmi jejich života. Málokdy se to ale promítne do jejich způsobu léčby. V našem případě, pokud by lékař starého paradigmatu zjistil, že vaše štítná žláza onemocněla v době, kdy jste např. přišli o práci nebo se rozvedli a viděl by, že tato událost vás stále trápí, pak by vám nejspíš k hormonům předepsal antidepresiva.

       Lékař nového paradigmatu použije prostředky, které jsou zacíleny na příčinu nemoci. Podpoří změnu stravy, životního režimu, a pokud je zde stále živé trauma, použije celostní metody na jeho vyléčení. Hormony zůstanou v záloze pro případ, že by nedošlo ke kompletnímu vyléčení.

       Tento postup lze aplikovat na všechny nemoci i úrazy. Je také nutné rozlišit, jde-li o akutní nebo chronickou nemoc. Rozdíl v uvažování lékařů bude výraznější v případě chronické nemoci. Lékař starého paradigmatu se chronickou nemoc nebude vůbec pokoušet vyléčit, maximum jeho snažení bude dát vám takové léky, abyste nepociťovali nepříjemné příznaky a měli v normě laboratorní výsledky. A když budete mít vedlejší účinky léků, dostanete další léky na jejich potlačení.

       Lékař nového paradigmatu bude pátrat po příčinách nemoci, nic nebude předem považovat za nevyléčitelné, protože si je vědom obrovského potenciálu samoléčivých schopností organismu a obrovského vlivu psychiky na zdraví a nemoc. Bude hledat v životním stylu, stresu, traumatických událostech v životě pacienta a bude svou léčbu cílit na odstranění příčiny. Alopatické léky pro něj budou jen záchrannou brzdou nebo berlou pro překonání akutního stavu, nebude-li možno zasáhnout jinak a jen východiskem z nouze, pokud ostatní prostředky nezajistí úplné vyléčení.

       Jak se konkrétně liší staré a nové medicínské paradigma? Zjednodušeně lze říci, že vycházejí z opačných premis a názorů na člověka a prostředí.

Staré paradigma:

• Nemoc je způsobena vnějšími vlivy – napadne nás bakterie, virus
• Nemoc je způsobena geneticky a nedá se s tím nic dělat (cholesterol, cukrovka, rakovina atd.)
• Všichni lidé reagují stejně a léčba má být unifikována a standardizována
• Nemá definici zdraví a nemoci, která by byla užitečným nástrojem pro posouzení efektu léčby a postupu nemoci
• Vnímá člověka jako biomechanický stroj, její zásahy jsou namířeny na opravu konkrétních jednotlivých poruch na úrovni enzymů, kanálů v membránách buněk, hormonů apod.
• Nebere v úvahu úrovně energetické, mentální a duchovní
• Nebere v úvahu okolnosti pacientova života
• Prakticky vždy se zaměřuje na jednotlivé příznaky bez zjišťování jejich příčin
• Zastává „stádní“ myšlení: vnímá populaci jako „stádo“ stejných jedinců, kteří jsou všichni ohroženi a všichni musí být chráněni, ať chtějí nebo ne
• Není schopna identifikovat individuální riziko, např. riziko očkování, hormonální substituční terapie apod., proto plošné používání jejích metod vede k častým nežádoucím reakcím a poškozením pacientů

Nové medicínské paradigma:

• Nemoc je způsobena vnitřní náchylností jedince, člověk, který není náchylný, není zasažen vnějšími vlivy. Např. chřipkou onemocní jen vnímavý jedinec, přestože nakaženi mohou být všichni
• Geny jsou záznamy o minulosti a neznamenají rozsudek nemoci. Geny musí být zapnuty, aktivovány prostředím, aby mohly ovlivnit organismus
• Lidé jsou jedineční a každý jedinec má svůj individuální způsob, jak stůně a jak se uzdravuje, léčba vychází z těchto jedinečných vlastností, diagnóza je jen vodítko, nikoli základ léčby
• Má definici zdraví a nemoci, která je užitečným nástrojem pro posouzení efektu léčby a postupu nemoci
• Vnímá člověka jako mnohoúrovňovou bytost, od fyzického těla, které se řídí biochemickými zákony, přes úroveň energetických polí, emocí a mysli až po duchovní úroveň, kde může být hlavní příčina nemoci konkrétního člověka. Své postupy přizpůsobuje úrovni příčiny nemoci
• Bere v úvahu okolnosti pacientova života jako důležité ukazatele k diagnóze a léčbě
• Zaměřuje se na celkový obraz nemoci, nejen na jednotlivé příznaky bez zjišťování jejich příčin, vždy hledá příčinu nemoci
• Ví, že lidé jsou jedineční, že každý má své individuální riziko a nikdy nejsou ohroženi všichni vším a nezastává se plošné prevence, ale prevence založené na vyhodnocení individuálního rizika
• Prevenci vnímá jako vyladění celkového životního stylu pacienta tak, aby šel dále životem v tělesném i psychickém zdraví a uměl si zdraví sám uchovat
• Nevidí prevenci v plošné aplikaci vakcín nebo léků
   

       Jak vidíte, jde o diametrálně odlišný pohled na člověka, jeho zdraví a nemoc. Vidíte, jak hluboký dopad na zdraví pacienta má paradigma, zastávané lékařem, jak ovlivňuje jeho přístup k pacientovi, nemoci a léčbě, jak ovlivňuje prognózu a vyústění nemoci.

       Žijeme v zajímavých časech, kdy dochází k posunu vědomí celého lidstva. Máme výhodu, že žijeme v bohaté a svobodné zemi, že můžeme těžit z výdobytků vědy a techniky a že máme svobodu rozhodování. Otázkou je, jak se těmito výhodami naložíme. Stejně jako si chráníme svobodu v jiných oblastech života, musíme si ji chránit i v oblasti vlastního zdraví. Stačí otevřít oči a začít hledat a budete překvapeni, kolik informací je kolem vás.

       Možná se ptáte, jak najdete lékaře zastávajícího nové paradigma? Může to být lehké i těžké. Stejně jako je mnoho lidí ochotných cestovat přes celé město za dobrým pekařem, řezníkem, kadeřnicí nebo fitness centrem, měli by být stejně ochotni cestovat i za dobrým lékařem.

       A jak ho poznáte? Obvykle je dobrým vodítkem zájem lékaře o alternativní metody. Jejich studium mění myšlení směrem k novému paradigmatu a i v případě, že lékař používá nadále konvenční metody, obvykle tak činí s jiným myšlením, přístupem a vyšší obezřetností, než lékař starého paradigmatu.

       Takový lékař zabývá výživou, cvičením, zdravým životním stylem a sám se podle toho chová. Neměl by mít výraznou nadváhu, vypadat nezdravě, kouřit, měl by mít v pořádku svůj osobní život. Měl by se v této oblasti chovat jako dobrý guru – žít to, co hlásá. Často se takový lékař dokázal nekonvenčně uzdravit z nějaké nemoci. Nemusí to být nutné – pokud se na cestu zdraví vydal mladý, nemusel vůbec onemocnět.

       Také nebude svým pacientům navrhovat léčbu, kterou by nebyl ochoten sám podstoupit, kdyby byl na pacientově místě. A když si pacient vybere léčbu, s kterou lékař nesouhlasí, lékař mu vysvětlí důvody svého nesouhlasu, vysvětlí mu dopady vybrané léčby na jeho zdraví, ale rozhodnutí pacienta bude respektovat a nadále ho podporovat a pomáhat mu, aby léčba měla co nejmenší vedlejší účinky. Lékaři starého paradigmatu často pacienta odmítnou nebo přímo vyhodí, když se nechce léčit podle jejich představ.

       Je na vás, jaký způsob léčby chcete a jakého lékaře si najdete.

<<< Predchádzajúca časť seriálu       Obsah seriálu       Nasledujúca časť seriálu >>>

Zverejnenie tohto článku zabralo šéfredaktrovi www.slobodaVockovani.sk približne 50 minút čistého času.

Ak sú pre Vás tieto informácie zaujímavé či prínosné, môžete našu činnosť podporiť.