Očkování jako manipulativní ideologie

       [...]

       Poté, co jsem uvedené informace zveřejnil na svých stránkách, začali se mnou komunikovat různí lidé. První velkou skupinou byly matky, které ode mě žádaly podporu a argumenty pro své rozhodnutí vůbec své dítě nedat očkovat. Snažil jsem se je uklidnit, většinou však marně. Mimo jiné jsem se od nich dozvěděl, že u nás existují lékaři-homeopaté, kteří očkované dítě za pouhých pár tisícovek problémů vyvolaných toxickým působením hliníku zbaví. Na příkladu těchto lékařů jsem si uvědomil jaká síla je ukrytá ve schopnosti používat odborný jazyk, ať už je kontext jeho používání sebevíc absurdní a důvody jeho používání sebevíc pokleslé. Mohl jsem ty matky přesvědčit prakticky k čemukoli, kdybych měl na výsledku jejich rozhodnutí nějaký zájem. Stačilo, že jsem z vysoké školy a umím vyslovit slovo neurotoxicita bez zadrhnutí. Druhou, méně početnou o to však agresivnější skupinou, která měla potřebu vytočit číslo mého mobilního telefonu, byli lékaři – imunologové. Otázka, kde beru právo, vyjadřovat se kriticky k věcem, které spadají do jejich, nikoli do mé odbornosti, padala s železnou pravidelností. Na vyslechnutí mé odpovědi však žádný z nich neměl dost času.

       Studium problematiky toxicity hliníku mi mělo pomoci v tom, abych se jako rodič zodpovědně a správně rozhodl, co nechám, případně nenechám, způsobit svým dětem lékařskou péčí. I přes svou nesporně větší erudici v daných otázkách, než má běžný rodič, jsem se ovšem dostal do slepé uličky. Nemohlo mě sice vyděsit řvaní vakcinologů ve smyslu – pokud nedáš své dítě očkovat, určitě umře na nějakou hodně ošklivou nemoc, ani vyhrožování homoepatů, že pokud dám své dítě očkovat a nekoupím si jejich zázračný lék, moje dítě zblbne v důsledku neurotoxicity hliníku, ovšem ani tak nebylo mé rozhodování lehké. Analýza (a následně i management) rizik, kterou jsem se pokusil provést, narážela na mojí (oprávněnou?) nedůvěru k informačním zdrojům a autoritám.

       Viac na stránke Blog.Respekt.cz.