Očkování pro a proti — Přístup lékařů, motivace, provázanost s farmafirmami

       [...]

       Kdo rozhoduje o tom, které vakcíny se u nás budou očkovat, které budou ze zákona povinné a na základě jakých studií a statistik se o tomto rozhodne, když jen statistiky nežádoucích účinků jsou naprosto irelevantní?

       Ludmila Eleková: To je otázka na prof. Prymulu. Podstatná skutečnost je, že všichni, kdo o tom rozhodují, mají nějaké vazby na farmaceutické firmy. Přiznala to sama firma GlaxoSmithKline, „dvorní“ dodavatel prakticky všech povinných vakcín. Podle nedávné diskuze nad dokumentem Ligy lidských práv, která právě tuto provázanost kritizovala, ale pro lidi sedící v NIKO (Národní imunizační komise při MZ ČR) není odmítání očkování kvalifikací. Odborník, který má mít právo rozhodovat o očkování, tedy podle této logiky musí být pro.

       Roman Prymula: Rozhoduje o tom odborně Národní imunizační komise Ministerstva zdravotnictví a Hlavní hygienik ČR, i když finálně to je kodifikováno ministrem zdravotnictví nebo Parlamentem, podle toho, jestli se jedná o vyhlášku nebo zákon. Vychází se z dostupných studií a praktických zkušeností.

       Zuzana Candigliota: O koncepci očkování netransparentně rozhoduje jednostranně zaměřená skupinka proočkovacích lidí na ministerstvu zdravotnictví a do rozhodování jsou zapojeni i lidé napojení na farmaceutický průmysl. O této situaci jsme v minulém roce v Lize lidských práv vydali analýzu Vliv farmaceutických společností, očkování a reklama. Oficiálně ministerstvo sice tvrdí, že rozhodování je založeno na odborných poznatcích a na doporučeních Světové zdravotnické organizace, ovšem skutečnost je jiná. Ministerstvo neváhá dokonce podporovat propagandu očkování proti planým neštovicím.

       Není odborně a veřejně nijak zdůvodněno, proč je očkování proti určité nemoci zařazeno v očkovacím kalendáři a proč jsou zvolena určitá schémata očkování a vakcíny. Nejsou prováděny žádné studie k posouzení poměru mezi přínosy a riziky očkování, míry epidemiologického rizika apod. Dokonce v případě hepatitidy typu B bylo rozhodnuto o plošném očkování i přes negativní závěr české odborné studie, kterou si ministerstvo nechalo zpracovat (více je o tom v uvedené analýze Ligy lidských práv).

       Především neexistují objektivní studie porovnávající zdravotní stav očkovaných a neočkovaných dětí, které by byly nejvíce vypovídající, zvlášť s ohledem na výskyt závažných onemocnění, jejichž příčiny jsou do velké míry neznámé. Očkování mělo v historii svůj význam, i když patrně je značně přeceňovaný, neboť na snížení výskytu určitých onemocnění se podílely i další vlivy, jako je zlepšení hygieny, lékařské péče a životních podmínek. V současné době neexistují důkazy o převaze výhod očkování nad jeho riziky.

       Viac na stránke Vitalita.cz.