Očkování: věda nebo víra? (rozbor jednotlivých „článků víry“ očkovací věrouky) — 2. část

MUDr. Ludmila Eleková

1. časť       2. časť       3. časť       4. časť

Článek 5: Očkovací látky svojí podstatou a složením nemohou vyvolat samotné infekční onemocnění. Princip očkování není založen na umělém vyvolání „mírné nemoci“, ale na aktivaci imunitního systému látkou, která je původci infekce pouze podobná.

       Živé virové vakcíny mohou vyvolat infekční onemocnění. Jako jeden z prvních to uvedl Dr. Jonas Salk, autor neživé vakcíny proti dětské obrně. Možnost šíření viru se uvádí v příbalových letácích a opakovaně došlo k nákaze v okolí očkovaných (spalničky (sk: osýpky — pozn.red.), orální vakcína proti dětské obrně, rotavirová vakcína). Opakovaně byly nalezeny živé vakcinační viry např. spalniček v organismu lidí trpících chronickými problémy po očkování.

       Jiné vakcíny infekční nemoc vyvolat nemohou. Problém je ale právě v té aktivaci imunitního systému. Hlavní problém s očkováním je právě v mechanismu účinku imunitních adjuvancií, tedy látek přidaných do vakcíny za účelem zesílení imunitní odpovědi. Nemám zde prostor pro podrobný výklad, viz zdroje. Alespoň velmi stručně: imunitní adjuvant nutí imunitní systém k tvorbě protilátek proti antigenům přítomným ve vakcíně. Bohužel naše bílé krvinky nevědí, co je ve vakcíně úmyslně a proti čemu mají reagovat a proti čemu ne. V místě vpichu vakcíny dochází k poškození tkání a obnažení nitrobuněčných struktur. Dochází k nekróze buněk. Pouhá přítomnost imunitního adjuvantu v místě vpichu je schopná aktivovat bílé krvinky, adjuvant nemusí být navázán na antigen. Proto lymfocyty reagují jak na antigeny mikrobů úmyslně přidaných do vakcíny, tak na jiné molekuly ve vakcíně i na vlastní tkáně. Důsledkem je alergie a autoimunitní reakce. Vědci běžně používají injekce antigenů s hydroxidem hlinitým k vyvolání alergií nebo autoimunity u pokusných zvířat. Bylo prokázáno, že pouhé 2–3 injekce imunitního adjuvantu u zvířat dokáže překonat vrozenou odolnost vůči autoimunitě. Bylo prokázáno, že nadměrná imunizace nevyhnutelně vede k autoimunním reakcím — pokusná zvířata měla stejné laboratorní a patologické nálezy jako nemocní systémovým lupusem. Současně tento přesmyk imunitních reakcí k tvorbě protilátek oslabí buněčnou protiinfekční imunitu, což vede k oslabení imunity proti jiným nemocem. Tyto děje jsou dobře popsány a vysvětleny, opakovaně v experimentálních podmínkách a vidíme to kolem sebe. Účinky imunitních adjuvantů jsou široce diskutovány ve vědecké literatuře, např. únorové (sk: februárové — pozn.red.) číslo časopisu Lupus z roku 2012.

       Očkování naprogramuje imunitní systém zcela nevhodným způsobem. Zjevně ani lidé, rozhodující o očkování, si neuvědomují základní pravidla imunologie — říká se tomu původní antigenový hřích neboli zkřížená suprese epitopů. Jde o to, že při prvním kontaktu s infekcí se organismus naprogramuje, proti jakým antigenům původce nemoci se bude příště bránit. Nebude schopen se bránit proti antigenům, proti kterým nebyl naprogramován při prvním kontaktu. Jak napsal Dr. Cherry, očkované děti, u kterých vakcína selhala (jinými slovy: dostaly černý kašel), měly narušenou imunitní odpověď na antigen ACT (adenylátcyklázový toxín — pozn.red.), který není ve vakcíně proti černému kašli. Imunitní reakce na tento antigen, která nastává pouze při přirozené nákaze, vede k rychlejší eliminaci bakterie z organismu při primoinfekci i při dalších infekcích. Zkřížená suprese epitopů vede k tomu, že imunitní reakce na nové epitopy (antigeny) je potlačená silnou reakcí na původní součásti vakcíny. Proto očkovaní proti černému kašli se při infekci nedokážou bakterie zbavit stejně efektivně jako neočkovaní, snadněji se stanou bacilonosiči. Některé odhady z USA uvádějí, že až 20% chronických kašlů u očkovaných je nákaza černým kašlem. Něco podobného se ukázalo i při studiích s očkováním proti chřipce — očkovaní měli zvýšenou náchylnost k prasečí chřipce i jiným respiračním infektům.

       Očkování tedy naprogramuje imunitní systém způsobem, který znemožní nebo výrazně naruší reakci na pozdější skutečnou infekci. Tento jev logicky povede k návratu nemocí, ale nikoli kvůli neočkování, ale naopak očkování.

1. Cherry JD, Xing DX, Newland P, Patel K, Heininger U, Corbel MJ: „Determination of Serum Antibody to Bordetella Pertussi Adenylate Cyclase Toxin in Vaccinated and Unvaccinated Children and in Children and Adults with Pertussis“, Clin Infect Dis, 2004, 38(4):502–507
2. Cowling BJ, Fang VJ, Nishiura H, Chan KH, Ng S, Ip DK, Chiu SS, Leung GM, Peiris JS: „Increased risk of noninfluenza respiratory virus infections associated with receipt of inactivated influenza vaccine“, Clin Infect Dis, 2012, 54(12):1778–1783
3. Tomljenovic L, Shaw CA: „Mechanisms of aluminum adjuvant toxicity and autoimmunity in pediatric populations“, Lupus, 2012, 21(2):223–230, česky zde: https://www.slobodavockovani.sk/news/studia-mechanizmy-autoimunity-a-toxicity-hlinikovych-adjuvantov-v-detskej-populacii/
4. Aaby P, Jensen H, Gomes J, Fernandes M, Lisse IM: „The introduction of diphtheria-tetanus-pertussis vaccine and child mortality in rural Guinea-Bissau: an observational study“, Int J Epidemiol, 2004, 33(2):374–380.
5. Aaby P, Ravn H, Roth A, Rodrigues A, Lisse IM, Diness BR, Lausch KR, Lund N, Rasmussen J, Biering-Sørensen S, Whittle H, Benn CS: „Early diphtheria-tetanus-pertussis vaccination associated with higher female mortality and no difference in male mortality in a cohort of low birthweight children: an observational study within a randomised trial“, Arch Dis Child, 2012, 97(8):685–691
6. van Gils EJ, Veenhoven RH, Hak E, Rodenburg GD, Keijzers WC, Bogaert D, Trzcinski K, Bruin JP, van Alphen L, van der Ende A, Sanders EA: „Pneumococcal conjugate vaccination and nasopharyngeal acquisition of pneumococcal serotype 19A strains“, JAMA, 2010, 304(10):1099–1106
7. Eibl MM, Mannhalter JW, Zlabinger G: „Abnormal T- lymphocyte subpopulations in healthy subjects after tetanus booster immunization“, N Engl J Med, 1984, 310(3):198–199
8. Yolken RH, Peterson JA, Vonderfecht SL, Fouts ET, Midthun K, Newburg DS: „Human milk mucin inhibits rotavirus replication and prevents experimental gastroenteritis“, J Clin Invest, 1992, 90(5):1984–1991
9. Golding J, Emmett PM, Rogers IS: „Gastroenteritis, diarrhoea and breast feeding“, Early Hum Dev, 1997, 49 Suppl:S83–103
10. Shuler FD, Hendrix J, Hodroge S, Short A: „Antibiotic-like actions of vitamin D“, W V Med J. 2013, 109(1):22–25.
11. Kawashima H, Mori T, Kashiwagi Y, Takekuma K, Hoshika A, Wakefield AJ: „   Detection and Sequencing of Measles Virus from Peripheral Mononuclear Cells from Patients with Inflammatory Bowel Disease and Autism   “, Dig Dis Sci, 2000, 45(4):723–729.
12. Bradstreet JJ, El Dahr J, Anthony A, Kartzinel JJ, Wakefield AJ: „ Detection of Measles Virus Genomic RNA in Cerebrospinal Fluid of Children with Regressive Autism: a Report of Three Cases “, Journal of American Physicians and Surgeons, 2004, 9(2):38–45
13. Tsumiyama K, Miyazaki Y, Shiozawa S: „Self-Organized Criticality Theory of Autoimmunity“, PLOS One, 2009, 4(12):e8382
14. Singh VK, Jensen RL: „Elevated Levels of Measles Antibodies in Children with Autism“, Pediatr Neurol, 2003, 28(4):292–294
15. Patriarca PA, Beeler JA: „Measles vaccination and inflammatory bowel disease“, Lancet, 1995, 345(8957):1062–1063
16. Lerner A: „Aluminum as an adjuvant in Crohn’s dis ease induction“, Lupus, 2012, 21(2):231–238
17. Agmon-Levin N, Hughes GR, Shoenfeld Y: „The spectrum of ASIA: 'Autoimmune (Auto-inflammatory) Syndrome induced by Adjuvants'“, Lupus, 2012, 21(2):118–120

  Článek 6: Vakcíny nejsou toxické a není v nich více rtuti, formaldehydu nebo hlinitých solí, než denně přijímáme z prostředí či jídla.

       Rtuť ve formě thiomerosalu byla ve starých vakcínách obsažena v dávkách mezi 25–50 μg. Limit EPA (úrad pro ochranu životního prostředí v USA — pozn.red.) pro bezpečnou dávku rtuti je 0,1 μg/kg váhy a den. Cca polovinu thiomersalu tvoří rtuť. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že 5 kg kojenec dostal v jediné vakcíně dávku až 50x přesahující bezpečnostní limit EPA.

       Kdyby byla rtuť ve vakcínách bezpečná, proč by se přestala používat jako konzervant? Proč by se přecházelo na dražší jednodávkové balení, které ji nepotřebuje? O neurotoxických účincích rtuti se není třeba rozepisovat, jsou dobře známy. Je velmi podrobně popsáno, jak rtuť poškozuje vývoj a funkce nervového systému. Dávky mnohem nižší, než byly ve vakcínách, jsou schopny způsobit závažné změny ve vývoji dětského nervového systému včetně autistických poruch. Studie Dr. Laury Hewitson na mláďatech makaků prokázala, že jediná dávka vakcíny proti hepatitidě B, která se v USA aplikuje první den života všem novorozencům, u očkovaných mláďat způsobuje závažné narušení vývoje. Pitva ukázala změny v částech mozku, které jsou postiženy u autismu.

       Rtuť se ve většině dnešních vakcín nevyskytuje, respektive vyskytuje se ve zbytkovém množství. Kolik to je, nikdo neví, povolený limit FDA je 1 μg. Všimněte si, že i tento pouhý 1 μg je dvojnásobně víc, než kolik uvádí EPA jako limit pro 5 kg dítě (0,5 μg). Rtuť vykazuje synergickou toxicitu s hliníkem, další složkou vakcíny. Jejich současný toxický účinek je mnohonásobně vyšší než při samostatné aplikaci.

       Dávka hliníku v dětských vakcínách nebyla nikdy zkoumána z hlediska možné toxicity. Dávka byla kdysi určena podle žádoucího účinku na tvorbu protilátek. V době zavedení hliníku do vakcín (20. léta minulého století) nikdo nevěděl, jaké má ve skutečnosti imunologické účinky a jak se v těle chová. Byly známy případy otrav hliníkem z průmyslových zdrojů, byla známa alespoň orientačně toxická dávka. Ale nebylo známo — a není dosud, jak se v organismu kojence chová hliník ve formě adjuvantu. Zcela určitě se v organismu kumuluje, protože ve vazbě na antigen je tento komplex příliš velký, aby prošel ledvinami do moče. Hliník se z organismu vylučuje prakticky výhradně močí, jiné cesty jsou zanedbatelné.

       Negativní dopady hliníku na nervový vývoj kojenců jsou známy již více než 30 let. V 80. letech 20. století bylo zjištěno, že zemřelé nedonošené děti, které během svého krátkého života dostávaly infúze, měly v mozku vyšší obsah hliníku. Pitná voda obsahuje max. 200 μg hliníku na litr. Z této vody se vyrábějí infúzní roztoky. Člověk s funkčními ledvinami s tímto přísunem hliníku poradí, ale člověk se selhávajícími ledvinami nebo malý kojenec nikoliv. Nález hliníku v mozku u dětí vedl k provedení studie na cca 200 nedonošených dětech, polovina dostávala standardní infúzní roztok a druhá polovina roztok, který byl od hliníku očištěn a obsahoval ho jen 25 μg/l. Děti, které přežily, byly ve věku 18 měsíců testovány a byl zjišťován stav jejich mentálního vývoje. Zjistilo se, že děti, které dostávaly běžné infúze s hliníkem déle než 10 dní, měly výrazně horší výsledky než děti, které nedostávaly žádné infúze nebo infúze bez hliníku. Rozdíl byl statisticky významný a autoři dokonce spočítali, že každý jeden den infúzí s hliníkem znamenal pokles o další bod v testu.

       Studie vedla FDA ke stanovení nové normy pro obsah hliníku v parenterálních zdrojích (parenterální znamená přijato jinak než ústy) pro jedince s nefunkčními ledvinami a nedonošené děti na 5 μg/kg váhy/den. Hexavakcína tuto dávku přesahuje cca 33x, při současném podání s pneumokokovou vakcínou se dávka překročí cca 53x.

       Novorozenec má cca půl litru krve, děti mohly dostat max 1 litr infúzí denně, spíše méně. Budeme-li počítat 1 litr, je to 200 μg denně, za 10 dní 2000 μg. To odpovídá téměř 2 a půl hexavakcínám, které dostanou téměř všechny děti. Všechny děti, očkované podle řádného kalendáře, tedy dostanou kumulativní dávku hliníku, o které je známo, že vede k poškození kognitivních funkcí. Nikdo — ani úřady, schvalující vakcíny — nevědí, co přesně se s hliníkem z vakcíny v těle kojence děje. Nikdo z osob odpovědných za očkovací programy nemůže tvrdit, že to je bezpečné, protože nemají tvrdá data, která by to dokazovala. Dokonce Dr. Diane Harper, vědkyně, podílející se na vývoji HPV vakcíny, veřejně přiznala, že nikdy nebrali v úvahu roli hliníkového adjuvantu a dostatečně ji nezkoumali. Dr. Diane Harper vyjádřila znepokojení, že by právě hliníkový adjuvant v HPV vakcíně mohl být odpovědný za některé vážné nežádoucí účinky, které tato vakcína má.

       Tvrzení, že z potravy a vody získáme srovnatelné množství hliníku jako z vakcíny, je naprosto nepravdivé. Před časem jsem si dopisovala se SÚKLem a dostala jsem od nich zajímavá data. SÚKL především uvedl, že nemá žádná data o farmakokinetice a hladině hliníku v krvi kojenců a malých dětí po očkování. Uvedl, že obsah hliníku v mateřském mléce je cca 40 μg/l, v umělé dětské výživě 200–600 μg/l podle druhu výživy. Až po urgenci uvedl vstřebatelnost hliníku z potravy, je to 0,25%–0,3%. Plně kojené dítě, které vypije 1 litr mléka, v něm přijme 40 μg, z toho vstřebá cca 0,1 μg. Uměle živené dítě vstřebá cca 0,6 μg hliníku z mléka.

       Hexavakcína obsahuje 820 μg. Když vezmeme kumulativní množství za prvních 6 měsíců života dítěte, je to z potravy 18,2 μg (z mateřského mléka) resp. 91–273 μg (z umělého mléka). Ze 3 hexavakcín to je 2.450 μg hliníku. Dostane-li dítě navíc tři pneumokokové vakcíny, dostane celkem až 3.960 μg, tj. cca 4 mg. Nějak se nemohu dopočítat, že by to bylo srovnatelné s příjmem z potravy.

       Pro porovnání ještě jedna zajímavost. Někteří z vás si ještě budou pamatovat na problém s vietnamskými „nůdlemi“. Na podzim 2011 se v jednom druhu vietnamských nudlí našlo poněkud víc hliníku. Konkrétně šlo o množství 442 mg na kg suchých nudlí, norma je max. 40 mg. Když si opět vezmeme kalkulačku a trochu si započítáme, vyjde nám: nudle obsahovaly 442 mg Al/kg, to je 44,2 mg Al na 100 g porci. Z toho člověk průměrně vstřebá 0,3%, tj. 130 μg. Na tělesnou váhu 70 kg jde o dávku 1,8 μg/kg tělesné váhy. Bývalý hlavní hygienik ČR MUDr. Michael Vít se tehdy nechal slyšet v televizi, že hliník způsobuje neurologické problémy a vědci dokonce zjistili likvidaci mozkových a nervových buněk. Když si opět započítáme a porovnáme dávku hliníku, vstřebanou z jedné porce nudlí, s dávkou, obsaženou ve vakcínách, zjistíme, že člověk by musel sníst najednou přes 14 kg těchto nudlí (hmotnost v suchém stavu), aby se do jeho těla dostalo stejné množství Al na kg váhy, které dostane kojenec při očkování. Nebo by musel tyto nudle konzumovat 3x denně po dobu téměř dvou měsíců, aby se dostal na dávku, kterou inkasuje kojenec při jediném očkování. Nudle byly tehdy staženy z trhu.

       Argumentace, že hliník z vakcíny nevadí, protože je nerozpustný a nikam se nedostane, je k ničemu. Hliník se do vakcíny dává, aby vůbec fungovala, je tedy absurdní tvrdit, že tam nic nedělá. Především periferní stimulace imunity vakcínou — její žádoucí účinek — vede k tvorbě imunitních působků, o nichž je známo, že mohou negativně ovlivnit vývoj a funkci mozku. Periferní imunitní reakce mají přímý vliv na mozek. Nikdo neví, jak moc je hliník v tkáni rozpustný. V zánětlivé tkáni klesá pH a při nižším pH se hliník více rozpouští. Studie na zvířatech, kterým byl injikován hliník ve formě vakcínového adjuvantu, ukázaly, že se dostává do mozku. U mláďat víc než u dospělých jedinců. SÚKL v korespondenci připustil, že antigen z vakcíny může proniknout do mozku. Protože současně trvá na tom, že antigen je ve vakcíně pevně navázán na hliník, logicky tím SÚKL připouští průnik hliníku do mozku. Možná jsou ale debaty o množství hliníku ve vakcínách do jisté míry irelevantní, protože se ukazuje, že dokáže pronikat do mozku v nanočásticích. Co tam dělají, ví v tuto chvíli jen Bůh.

       Formaldehydu a jiných chemikálií je ve vakcínách skutečně velmi málo, často jde o zbytková množství. Ovšem kombinace těchto látek nebyla nikdy zkoumána v synergické toxicitě. O formaldehydu je známo, že proniká až do DNA a deformuje ji, tvoří s ní komplex a je schopen spustit maligní transformaci buňky.

1. Clarkson TW, Magos L, Myers GJ: „The Toxicology of Mercury — Current Exposures and Clinical Manifestations“, N Engl J Med, 2003, 349(18):1731–1737
2. Haley BE: „Mercury toxicity: genetic susceptibility and synergistic effects“, Medical Veritas, 2005, 2(2):535–542
3. Geier DA, Sykes LK, Geier MR: „A review of thimerosal (merthiolate) and its ethylmercury breakdown product: specific historical considerations regarding safety a effectiveness“, J Toxicol Environ Health B Crit Rev, 2007, 10(8):575–596
4. Bishop NJ, Morley R, Day JP, Lucas A: „Aluminum neurotoxicity in preterm infants receiving intravenous-feeding solutions“, N Engl J Med, 1997, 336(22):1557–1561
5. Tomljenovic L, Shaw CA: „Do aluminum vaccine adjuvants contribute to the rising prevalence of autism?“, J Inorg Biochem, 2011, 105(11):1489–1499, slovensky zde: https://www.slobodavockovani.sk/news/studia-prispivaji-hlinikova-adjuvans-ve-vakcinach-k-stoupajicimu-vyskytu-autismu/
6. Redwood L, Bernard S, Brown D: „Predicted mercury concentrations in hair from infant immunizations: cause for concern“, Neurotoxicology, 2001, 22(5):691–697
7. Hewitson L, Houser LA, Stott C, Sackett G, Tomko JL, Atwood D, Blue L, White ER: „Delayed acquisition of neonatal reflexes in newborn primates receiving a thimerosal-containing hepatitis B vaccine: influence of gestational age and birth weight“, J Toxicol Environ Health A, 2010, 73(19):1298–1313
8. Khan Z, Combadière C, Authier FJ, Itier V, Lux F, Exley C, Mahrouf-Yorgov M, Decrouy X, Moretto P, Tillement O, Gherardi RK, Cadusseau J: „Slow CCL2-dependent translocation of biopersistent particles from muscle to brain“, BMC Med, 2013, 11:99
9. Austin DW, Shandley KA, Palombo EA: „Mercury in vaccines from the Australian childhood immunization program schedule“, J Toxicol Environ Health A, 2010, 73(10):637–640
10. Gallagher CM, Goodman MS: „Hepatitis B vaccination of male neonates and autism diagnosis, NHIS 1997-2002“, J Toxicol Environ Health A, 2010, 73(24):1665–1677
11. DeLong G: „A positive association found between autism prevalence and childhood vaccination uptake across the U.S. population“, Journal of Toxicology and Environmental Health Part A, 2011, 74(14):903–916
12. https://www.slobodavockovani.sk/news/dr-diane-m-harper-hlinik-mozno-sposobuje-dlhodobe-poskodenia-zdravia/

Článek 7: Očkování v porovnání s každodenním kontaktem s viry a baktériemi zdaleka nemůže zatěžovat imunitní systém. U novorozenců naopak, překlenuje očkování období, kdy si dítě s přirozenou infekcí samo neporadí.

       Věda: Přirozená infekce aktivuje imunitní systém zcela jiným způsobem než očkování. Infekce aktivuje protiinfekční nespecifickou obranu zprostředkovanou buňkami, převážně na sliznicích. Infekce do nás vstupuje obvykle přes sliznice dýchacího nebo trávicího traktu. Žádné sousto nebo doušek, ani vdech není sterilní, každodenní kontakt s mikroby je nevyhnutelný a masivní. Přesto nejsme neustále nemocní, ani ti kojenci ne. Ve skutečnosti jsme nemocní velmi málo, když si uvědomíme, kolik bakterií, virů a parazitů zkonzumujeme při každém jídle. Naprostá většina infekcí je zlikvidována na sliznicích buňkami nespecifické vrozené imunity, která pro svou aktivitu nepotřebuje protilátky. Také naše symbiotická mikroflóra na slizních hraje zásadní roli v obranyschopnosti proti infekcím. Teprve když infekce překoná slizniční bariéru, dochází ke vzniku celkových příznaků, horečky a dalších dobře známých každému z nás. V této fázi tělo bojuje úplně jiným zbraněmi, než jsou protilátky. Protilátky, pokud vzniknou, jsou tvořeny až ke konci nemoci a každý lékař ví, že je nelze použít k akutní diagnostice na začátku nemoci. Protiinfekční buněčná imunita je zprostředkována tzv. Th1 větví imunity. Vakcíny stimulují Th2 větev imunity, která vede k tvorbě protilátek. Je známo, že tyto větve imunity musí být v rovnováze. Aktivace jedné z nich vede automaticky k oslabení druhé z nich. Je možné, že aktivace Th2 imunity při infekci a tvorba protilátek má za úkol mimo jiné uhasit zánět, uklidnit boj. Při očkování dojde k násilné a silné aktivaci Th2 imunity, organismus musí tvořit protilátky proti antigenům ve vakcíně a současně je utlumena protiinfekční imunita. Důsledky jsou evidentní: očkovaný jedinec je náchylnější k jiným infekcím. Mnoho maminek dětí, ale i dospělých to zaznamenalo, po očkování okamžitě propukla nějaká infekce, často i vážná. Nebo se infekce neustále opakovaly, očkovaný nebyl schopen se jich zbavit.

       Přirozená infekce stimuluje buněčnou Th1 imunitu, očkování ji naopak oslabuje stimulováním Th2 imunity. Při přirozené infekci musí infekční agens překonat několik bariér a tělo se proti němu aktivně brání, než se dostane do krevního oběhu. Reakce je navíc regulována podle potřeby organismu. Při očkování se dává jedna dávka všem, bez ohledu na hmotnost, vakcína se dostává do těla nepřirozenou cestou, obchází přirozené slizniční bariéry a játra a hlavně stimuluje úplně jiné složky imunity než přirozená infekce.

       Tvrzení, že očkování pomůže kojencům překlenout období, kdy nejsou schopni sami se bránit infekci, není pravdivé. Ano, kojenci nejsou schopni se bránit infekci jako dospělí, ale vakcíny jim v tom nepomohou, naopak. Oslabí je ještě více, někdy tak, že zemřou. Viz https://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/vakcinace-snizovani-nezadoucich-ucinku-465031 nebo https://www.slobodavockovani.sk/news/babatko-zomrelo-po-ockovani-prevenar-infanrix-hexa-rotarix/ .

       A proč kojenci nejsou schopni silné imunitní odpovědi a musí dostat silný impuls ve vakcíně? Dospělý totiž dostane v jediné tetanovce méně hliníku než 15x lehčí dítě při prvním očkování. Důvodem je, že každá stimulace imunity v raném dětství může poškodit nervový vývoj. Substance, které se uvolňují při imunitní odpovědi, totiž ovlivňují vývoj a funkci mozku, nervový a imunitní systém spolu těsně komunikuje. Příroda dětem zařídila pasivní ochranu, protože aktivní obrana je může poškodit. Pasivní imunizace je dobře známá, je to mlezivo a mateřské mléko. Děti nepotřebují aktivaci imunity, škodí jim. Potřebují „klid zbraní“ a pasivní imunizaci od maminky. Hovězí mlezivo je tak účinné, že udrží naživu tele narozené do velmi nehygienického prostředí, které navíc nemá od matky žádné protilátky, hovězí placenta je nepropouští. Tele, které se nedostane k mlezivu, zemře.

1. Tomljenovic L, Shaw CA: „Mechanisms of aluminum adjuvant toxicity and autoimmunity in pediatric populations“, Lupus, 2012, 21(2):223–230, slovensky zde: https://www.slobodavockovani.sk/news/studia-mechanizmy-autoimunity-a-toxicity-hlinikovych-adjuvantov-v-detskej-populacii/
2. Tomljenovic L, Shaw CA: „Do aluminum vaccine adjuvants contribute to the rising prevalence of autism?“, J Inorg Biochem, 2011, 105(11):1489–1499, slovensky zde: https://www.slobodavockovani.sk/news/studia-prispivaji-hlinikova-adjuvans-ve-vakcinach-k-stoupajicimu-vyskytu-autismu/
3. Blaylock R: „The Danger of Excessive Vaccination During Brain Development: The Case for a Link to Autism Spectrum Disorders (ASD)“, Medical Veritas, 2008, 5(1):1727–1741, slovensky zde: https://www.slobodavockovani.sk/news/vakciny-vyvoj-nervoveho-systemu-a-poruchy-autistickeho-spektra-1-cast/
4. Blaylock RL, Strunecká A: „Immune-Glutamatergic Dysfunction as a Central Mechanism of the Autism Spectrum Disorders“, Curr Med Chem, 2009, 16(2):157–170
5. Strunecká A, Blaylock RL, Hyman MA, Paclt I: „Cellular and Molecular Biology of Autism Spektrum Disorders“, Bentham Science Publishers, 2010
6. Yolken RH, Peterson JA, Vonderfecht SL, Fouts ET, Midthun K, Newburg DS: „Human milk mucin inhibits rotavirus replication and prevents experimental gastroenteritis“, J Clin Invest, 1992, 90(5):1984–1991
7. Golding J, Emmett PM, Rogers IS: „Gastroenteritis, diarrhoea and breast feeding“, Early Hum Dev, 1997, 49 Suppl:S83–103

Článek 8: Očkování ročně zachraňuje milióny životů, hlavně v rozvojových zemích.

       Statistiky a další důkazy ukazují, že očkování žádné životy nezachrání, naopak. Již jsem uvedla studii z Karáčí, kdy pouhé instruování ohledně mytí rukou a poskytnutí mýdla vedlo v chudé části Karáčí bez kanalizace a tekoucí vody ke snížení zápalů plic a průjmů u dětí o cca 50%. Zápal plic a průjmy celosvětově usmrtí kolem 3,5 miliónů dětí, především v rozvojových zemích. Zavedení hygieny a poučení rodičů má tedy potenciál zachránit nejméně 1,5 miliónů dětských životů.

       Historie ukazuje, že výskyt a úmrtnost na infekční nemoci začala prudce klesat v druhé polovině 19. století se zlepšením životních podmínek (zákaz dětské práce, odborové hnutí, zábrana infekcí po porodu z důvodu nehygienického vedení porodu, dohled nad kvalitou potravin, odsun nehygienických provozů mimo obytné oblasti, kanalizace, tekoucí voda, zlepšení stavu výživy obecně — běžně se umíralo na kurděje, pelagru, beri-beri, křivici apod.). Tyto změny vedly ke drastickému snížení výskytu VŠECH infekčních nemocí, a to v průměru o 95%–99%, před zahájením jakéhokoli očkování. Snížil se výskyt i těch nemocí, proti kterým se nikdy neočkovalo. Že by hygiena a výživa fungovala jen na některé mikroby, jak tvrdí zastánci očkování? Podle nich na některé nemoci „musíme“ mít očkování, na jiné stačí hygiena a lepší výživa.

       Očkování v nehygienických podmínkách úmrtnost dětí zvyšuje. Dr. Aaby je lékař, který jezdil po Africe po vesnických oblastech, poskytoval lékařskou péči a také očkoval. Evidentně v očkování věřil, jinak by to nedělal. Avšak ke svému překvapení zjistil, že děti, které očkoval proti tetanu, záškrtu, černému kašli a obrně, měly 2x–3x vyšší úmrtnost než děti, které nebyly očkovány, protože nebyly ve vesnici právě přítomny. Sám byl zmaten svými výsledky a z diskuze je zjevné, jak se to snaží srovnat. Sám uvedl, že očkovaní měli víc alergií a že očkování vede k oslabení Th1 imunity a v nehygienickém prostředí k vyššímu riziku nemoci a úmrtí.

       Vyšší úmrtnost očkovaných dětí se netýká jen Afriky. I v rozvinutých zemích se stoupajícím počtem vakcín stoupá úmrtnost kojenců, viz zdroje.

       Je jasné, že podobné informace se drží pod pokličkou, nejen před veřejností, ale i před lékaři. Náhlá úmrtí po očkování se svedou na vše možné, obvykle syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS). Jenže dítě neumře jen tak, vždy to má nějakou příčinu. Diagnóza SIDS není žádná diagnóza, nic neříká o příčině. Dítě prostě umřelo a neví se proč. Pitvy dětí zemřelých po očkování ukázaly typický soubor příznaků, mj. známky zánětu mozku, krvácení do mozku, známky akutní stresové reakce. Něco takového není SIDS. Když dostanete injekci — jakoukoli, jen ne vakcínu — a za pár hodin nebo do dvou dnů zemřete s podezřelými příznaky, bude tato injekce logicky prvním podezřelým. Jakákoli injekce bude podezřelá, jen ne vakcína.

       Tajné materiály firmy GlaxoSmithKline, výrobce hexavakcíny, které pronikly na internet, ukazují, že děti očkované hexavakcínou mají vyšší než očekávanou úmrtnost. Tedy vyšší úmrtnost než děti očkované jinými vakcínami – naprostá většina evropské dětské populace je očkovaná. Moc by mě zajímalo, jestli byla tato skutečnost sdělena úřadům při procesu schvalování této vakcíny pro plošné očkování a jestli to lidé, kteří o zavedení nových vakcín rozhodují, věděli. Pokud ne a dozvěděli se to právě teď, co s tím udělají? Česká republika je signatářem Úmluvy o právech dítěte, ve které se signatářským státům ukládá všemi prostředky snižovat dětskou úmrtnost. Zavedení vakcíny, která prokazatelně úmrtnost zvyšuje, je evidentně s rozporu s povinnostmi ČR v souvislosti s Úmluvou.

       Zvýšení kojenecké úmrtnosti o jedno promile znamená v ČR sto zemřelých dětí navíc.

1. Miller NZ, Goldman GS: „Infant mortality rates regressed against number of vaccine doses routinely given: Is there a biochemical or synergistic toxicity?“, Hum Exp Toxicol, 2011, 30(9):1420–1428, slovensky zde: https://www.slobodavockovani.sk/news/dojcenska-umrtnost-v-porovnani-s-poctom-plosnych-ockovani-je-tu-nejaka-biochemicka-ci-synergicka-toxicita-/
2. Luby SP, Agboatwalla M, Feikin DR, Painter J, Billhimer W, Altaf A, Hoekstra RM: „Effect of Handwashing on Child Health: A Randomised Controlled Trial“, Lancet, 2005, 366(9481):225–233
3. Aaby P, Jensen H, Gomes J, Fernandes M, Lisse IM: „The introduction of diphtheria-tetanus-pertussis vaccine and child mortality in rural Guinea-Bissau: an observational study“, Int J Epidemiol, 2004, 33(2):374–380.
4. Aaby P, Ravn H, Roth A, Rodrigues A, Lisse IM, Diness BR, Lausch KR, Lund N, Rasmussen J, Biering-Sørensen S, Whittle H, Benn CS: „Early diphtheria-tetanus-pertussis vaccination associated with higher female mortality and no difference in male mortality in a cohort of low birthweight children: an observational study within a randomised trial“, Arch Dis Child, 2012, 97(8):685–691
5. Pourcyrous M, Korones SB, Arheart KL, Bada HS: „Primary immunization of premature infants with gestational age <35 weeks: Cardiorespiratory complications and C-reactive protein responses associated with administration of single and multiple separate vaccines simultaneously“, J Pediatr, 2007, 151(2):167–172
6. Omenaca F, Sarlangue J, Szenborn L, Nogueira M, Suryakiran PV, Smolenov IV, Han HH: „Safety, Reactogenicity and Immunogenicity of the Human Rotavirus Vaccine in Pre-Term European Infants: A Randomized Phase IIIb Study“, Pediatr Infect Dis J, 2012, 31(5):487–493
7. Zinka B, Rauch E, Buettner A, Ruëff F, Penning R: „Unexplained cases of sudden infant death shortly after hexavalent vaccination“, Vaccine, 2006, 24(31-32):5779–5780, slovensky zde: https://www.slobodavockovani.sk/news/nevysvetlene-pripady-nahleho-umrtia-dojciat-kratko-po-podani-sestzlozkovej-vakciny-hexavakciny-/
8. Torch WC: „Diphtheria-pertussis-tetanus (DPT) immunization: a potential cause of the sudden infant death syndrome (SIDS)“, American Academy of Neurology, 34th Annual Meeting, Apr 25 – May 1, 1982. Neurology 32(4):A169.
9. Walker AM, Jick H, Perera DR, Thompson RS, Knauss TA: „Diphtheria-tetanus-pertussis immunization and sudden infant death syndrome“, Am J Public Health, 1987, 77(8):945–951
10. Fine PE, Chen RT: „Confounding in studies of adverse reactions to vaccines“, Am J Epidemiol, 1992, 136(2):121–135
11. https://vran.org/in-the-news/can-infanrix-hexa-kill-babies/ , česky zde: https://www.slobodavockovani.sk/news/muze-infanrix-hexa-zabijet-miminka-/

1. časť       2. časť       3. časť       4. časť

Zverejnenie článku (grafická úprava + poznámky + klikateľné odkazy na zdroje + kontrola odkazov) zabralo šéfredaktorovi www.slobodaVockovani.sk približne 8 hodín čistého času.

Ak sú pre Vás tieto informácie zaujímavé či prínosné, budeme radi, ak našu činnosť podporíte.