Odpoveď MUDr. Ludmily Elekovej na otázky k jej článku "Očkování, poruchy vývoje a imunity u dětí" - DOPLNENÉ

21.07.2011 21:32

Doplnené: Článok bol pôvodne vydaný 1.VII.2011 o 21⁵⁹ a doplnený o vyjadrenie Dr. Farookha Mastera z Indie 21.VII.2011 o 21³².

 

Otázky

MUDr. Katarína ?, diabetologička

 

       K https://www.slobodavockovani.sk/news/ockovanie-pomocne-informacie-pre-vase-slobodne-rozhodnutie-cast-10-/:

"Musíme sa znova naučiť chápať chorobu ako normálnu súčasť života, obzvlášť u dieťaťa. Zmýšľame o ľudskom tele ako o stroji, ktorý nemôže ochorieť. Pritom radi zabúdame na to, že stroj sa niekedy opotrebuje a je potrebné ho vymeniť. Oproti stroju má však človek schopnosť regenerácie a životné sily, ktoré s prevahou vyrovnajú zdanlivé nevýhody prechodnej choroby. Tieto sily sa tvoria v prvých rokoch života. Ak v tomto čase budeme podporovať zdravé reakcie pomocou horúčkovitých ochorení, položíme tým predpoklady pre zdravý život v neskoršom veku"

       Dovolím si tvrdiť, že toto sú zovšeobecnenia hodné bulvárneho plátku a nemajú žiadnu výpovednú hodnotu. A takisto si vlastne protirečia s MUDr. Elekovou, ktorá si protirečí aj sama. Vysvetlím prečo. Mimochodom, táto pani doktorka v súčasnosti nie je klinickým lekárom, venuje sa výhradne homeopatii: https://homeopatie.elekova.cz/o-mne

       Na tejto stránke: https://www.slobodavockovani.sk/news/ockovani-poruchy-vyvoje-a-imunity-u-deti-3-cast/

"Zaprvé, očkovaní lidé neprodělají tolik dětských horečnatých nemocí jako neočkovaní. Je dokázáno, že počet horečnatých onemocnění v anamnéze nepřímo koreluje s rizikem rakoviny. Jinými slovy, čím více horeček (nesrážených léky, podotýkám!), tím nižší riziko rakoviny a naopak. Lidé s rakovinou mají často tzv. prázdnou anamnézu, i desetiletí bez akutních nemocí, bez horečky. Tento stav je prekanceróza, známka oslabené imunity."

       Prosím Vás, kto kedy dokázal, že "tzv. prázdna anamnéza, i desetiletí bez akutních nemocí, bez horečky - tento stav je prekanceróza". Toto ste si ozaj vycucala z prsta.

"Buněčná imunita je nespecifická, posiluje se každým kontaktem s infekcí. Je důležité si uvědomit, že nepotřebujeme kontakt s každou infekcí, abychom se jí uměli bránit. Stejně jako se naučíme přecházet jednu silnici, umíme pak přejít všechny na světě. Přemýšlel někdo z vás o tom, že jsou kolem nás doslova tisíce infekčních zárodků, bakterií, virů, plísní, že naše jídlo není sterilní, vzduch a voda nejsou sterilní a my jsme přesto během života nemocní jen velmi vzácně? Běžně zdravý člověk onemocní cca 1-2x ročně, víckrát ne."

       Tým chcete tvrdiť, že očkovaní ľudia/deti neprekonávajú bežné infekčné ochorenia? Alebo vôbec žiadne (viď tvrdenie vyššie)? Alebo viac, ako ste určila, že je štandardné (1-2x ročne)?

"Horečka odráží míru aktivity imunitního systému, nikoli závažnost infekce!!! Čím prudší symptomy a vyšší horečka, tím lepší prognóza." 

       Myslím, že aj bežne uvažujúci a vnímajúci človek chápe, že toto je nepravda. Výška horúčky môže, ale aj nemusí odrážať závažnosť infekcie, závisí to aj od celkového zdravotného stavu pacienta (teda aj od stavu jeho imunity), prípadných pridružených ochorení a orgánových postihnutí. Nedá sa paušálne tvrdiť - čím vyššia horúčka, tým lepšia prognóza. Prečo by inak bolo možné prekonať infekčnú chorobu skryte-inaparente, bez ujmy na zdraví? Napr. hepatitída C aj B alebo toxoplazmóza môžu v začiatočných fázach prebehnúť úplne bez príznakov, to však neznamená, že sa voči ním telo nebráni. Ale napr. taká rubeola prebieha vždy s príznakmi. Na to si stačí otvoriť učebnicu infektológie.

"Druhou složkou imunitního systému je Th2 - protilátková imunita. Při přirozené infekci to probíhá tak, že kontakt s infekcí aktivuje buněčnou složku, některé buňky začnou vylučovat různé látky informující zbytek organismu o infekci (včetně termoregulačního centra v mozku, které následně zvýší tělesnou teplotu podle potřeby) a aktivující ostatní složky imunity, hlavně zabíječské buňky, které zlikvidují infekci. Teprve ke konci tohoto procesu se začínají produkovat protilátky, které pomohou zánět uhasit. Každý lékař ví, že se protilátky začínají tvořit až ke konci nemoci, nelze je použít pro akutní diagnostiku! Kdyby byly potřebné ke zvládnutí infekce, byly by přítomné od počátku nemoci. Při dalším kontaktu sice mohou pomoci k rychlejšímu, často nepozorovanému zvládnutí infekce (tvrdí teorie), ale vlastně není známo, jaká je jejich přesná funkce."

       Toto sú tiež len špekulácie. Protilátky amplifikujú (zosilňujú) účinok primárnej bunkovej imunity. A v tomto prípade, keď sa jasne vie, že význam protilátok je hlave v tom, že pomáhajú rýchlejšie, často nepozorovane zvládnuť nasledujúcu infekciu tým istým patogénom, tvrdíte, že je to teória. Otvorte si učebnicu imunológie (nejakú novšiu, nie z r. 1950), je to popísné na bunkovej úrovni.

"Další pozorování poskytuje praxe Dr. Philipa Incao, www.philipincao.com. Dr. Philip Incao je antroposofický rodinný lékař dlouholetou praxí v zemědělské komunitě státu New York. Jeho praxe mu umožnila sledovat očkované a neočkované děti od narození do dospělosti. Poměr očkovaných a neočkovaných dětí (z důvodu přesvědčení rodičů) v jeho praxi byl cca 1:1. Během 23 let praxe pozoroval, že neočkované děti byly zdravější, silnější a odolnější než očkované. Alergie, astma, poruchy chování a pozornosti byly zcela zřetelně častější u očkovaných dětí. Na druhou stranu neočkovaní netrpěli nijak častěji ani vážněji infekcemi. https://www.compwellness.net/mp/Testimony-HouseofRepresentatives-Ohio.pdf."

       Načítala som si túto stránku a žiadne výsledky sledovania onoho antropozofického rodiného lekára som nenašla. Možno máte lepšie oči, tak mi tie výsledky, prosím, označte.

"Dr. Martin Hirte v knize „Očkování - pro a proti“ uvádí, že neočkované děti jsou mnohem méně nemocné, než ty očkované. Neočkované vídá obvykle jen při preventivních prohlídkách."

       A tu sa dostávame na koreň veci. Ako je to vlastne s tými neočkovanými deťmi? Neočkujú ich, a sú v porovnaní s očkovanými zdravšie, silnejšie, odolnejšie. Kde teda získajú oné potrebné "sily", kedy prekonajú oné "zdravé reakcie pomocou horúčkovitých ochorení, ktorými by sa mali položiť predpoklady pre zdravý život v neskoršom veku?" Alebo neočkované deti sú choré len v predškolskom veku? A potom už do konca života nie??? Alebo ako to je?

       Z praxe v našich očkovaných končinách je bežné, že deti sú najchorľavejšie v útlom detstve. Na bežné horúčkovité ochorenia.

       Ešte ma napadlo, keď už popisujete stav "prázdna anamnéza, i desetiletí bez akutních nemocí, bez horečky", ktorým sa teda zrejme hrdia aj nezaočkované deti vo svojom ďalšom vývoji, nemajú prekancerózu? Či to platí len pre očkovaných ľudí? A prečo sa to neskúmalo aj u neočkovaných?

       Sprofanovala ste slovo "prekanceróza", dala ste mu nevedecky podložený obsah! Prekancerózy sú presne definované chorobné jednotky a nie "prázdna anamnéza"!!!

• https://www.wikiskripta.eu/index.php/Prekancer%C3%B3zy
• https://www.ustavpatologie.upol.cz/vyuka/patologie/Onkologie.doc

       Existuje celý zoznam prekanceróz, ktorý sa neustále rozširuje na základe vedeckých poznatkov.

 

---

 

Odpovede

MUDr. Ludmila Eleková, všeobecná lekárka pre dospelých

 

       Zaprvé k mé osobě. Jsem praktická lékařka pro dospělé s licencí ČLK (Česká lékařská komora - pozn. red.) a registrací nestátního zdravotnického zařízení a smlouvami se zdravotními pojišťovnami. Po přechodnou dobu v době mateřské dovolené jsem se zabývala převážně homeopatií, ale současně jsem vypomáhala kolegyni na obvodě, tj. praxi jsem nepřerušila. Stránky, na které odkazujete, se vztahují k tomuto období. A i kdybych v současnosti nevykonávala lékařskou praxi, nijak to nesnižuje moje předchozí zkušenosti. 

       Zadruhé, na začátku svého článku výslovně uvádím, že jde o mé názory a pozorování. Kde bylo možné uvést zdroje a citace, uvedla jsem je, kde šlo o moje názory, pochopitelně žádné odkazy nejsou. Pokud byste si přečetla i literaturu, na kterou odkazuji, zjistila byste, že jsou v souladu s tím, co uvádím.

       Dále, když dále uvádím, že se něco týká očkovaných nebo neočkovaných dětí, jde o zobecnění vzorce, trendu. Samozřejmě, že najdete plně očkované dítě, které je skutečně zcela zdravé a naopak neočkované dítě, které je nemocné. Ale když vezmeme trend, rozdíly – které jsou základem vědeckých studií, uvidíme je. Dále uváděné platí převážně, s vyšší pravděpodobností pro uvedenou skupinu. Jak konkrétní dítě dopadne, záleží na jeho genetice, vrozené imunitě a ostatních vlivech prostředí. To platí pro každou nemoc. Ne každý kuřák dostane rakovinu plic nebo infarkt, ne každý obézní bude mít cukrovku a vysoký tlak, tak ne každé očkované dítě dopadne špatně. Ale stejně jako se nespolehnu na své neznámé geny a raději nebudu kouřit, budu zdravě jíst a držet si optimální váhu, tak stejně bychom měli uvažovat v případě očkování a dětí.

       Vezmu vaše námitky odzadu. Ptáte se, kde neočkované děti vezmou ty „síly“, které je chrání před nemocemi. Jestli neočkované děti vůbec nestůňou. Také jste měla problém najít odkaz na Dr. Incao, uvádím znovu, rozklikla jsem si ho a funguje:

       https://www.compwellness.net/mp/Testimony-HouseofRepresentatives-Ohio.pdf

       Pro vaše pohodlí přidávám i citát. Je na konci dokumentu, těsně před závěrem:

„For 23 years I had the opportunity to observe my young patients grow from infancy to young adulthood and to appraise their overall health and vitality. It was out of this experience that my present views took shape. I observed that my unvaccinated children were healthier, hardier and more robust than their vaccinated peers. Allergies, asthma and pallor and behavioral and attentional disturbances were clearly more common in my young patients who were vaccinated.

       My unvaccinated patients, on the other hand, did not suffer from infectious diseases with any greater frequency or severity than their vaccinated peers: their immune systems generally handled these challenges very well.“

       Vy považujete za běžné, že dnešní děti jsou často nemocné. Měli bychom si ujasnit, že běžné nerovná se normální. Je běžné, že lidé jsou tlustí, mají vysoký tlak a cholesterol, ale tento stav není rozhodně normální. 

       Asi si myslíte, že neočkované děti jsou nějací vyšlechtění supermani s extra „sílami“, které je chrání. Co když je to naopak? Co když bychom se naopak měli zamyslet na zdravotním stavem dnešních dětí. Považuje se za „normální“ několik otitid do roka, mít ekzém, sennou rýmu, v lékařské literatuře se uvádí typický věk pro rozvoj astmatu a autismu, jako by šlo o vývojový milník atd.

       Neměli bychom se raději zamýšlet nad tím, proč jsou očkované děti tolik nemocné? Proč s přibývajícím počtem vakcín v očkovacím kalendáři se zdraví dětí stále zhoršuje? Není to náhodou tak, že neočkované děti nikde nepotřebují nabírat „síly“, protože o ně nebyly připraveny očkováním? Že ty „síly“ máme od přírody všichni, pokud je způsob života a jiné zásahy neoslabí? Není to náhodou tak, že neočkované děti nemusejí nic získávat, protože jejich úroveň imunity je normální, ale naopak očkované děti jsou oslabené, okradené o přirozenou možnost vyzrávání imunitního systému a podle toho vypadají? Vy říkáte, že nemocnost našich OČKOVANÝCH dětí je běžná, normální. Podle mě to není normální ani náhodou. Normou by mělo být zdravé dítě s občasnou akutní infekcí, s horečkou a dalšími obrannými projevy, kterou samo zvládne a po jejímž prodělání je posíleno.

       Nikde jsem netvrdila, že neočkované děti nemají horečky, naopak mají lepší imunitu, tj. v případě potřeby jsou schopny mít horečku spíše než očkované dítě. Neočkované děti nemají imunitu narušenou očkováním, mnoho infekcí zvládnou inaparentně a v případě manifestního onemocnění jsou nemocné krátce a rychle. Dítě se silnou imunitou mívá typicky jednodenní horečku, druhý den mu nic není. Tj. rodiče s takovými dětmi pravděpodobně ani nemusí k lékaři, protože to zvládnou doma. Očkované děti mívají infekcí více a často se jich nedokáží samy zbavit, to je důvod, proč je doktor vidí často.

       Existují studie, které prokazují, že dětský imunitní systém vyzrává právě s kontaktem s přirozenou infekcí, posiluje se tím i nespecifická obranyschopnost. Vakcíny toto nedokáží zajistit, naopak - imunitní odpověď na přirozenou nákazu sníží (https://ije.oxfordjournals.org/content/33/2/374.full.pdf+html), a v zemích s nízkou životní úrovní vedou ke zvýšení úmrtnosti. Tato studie ukazuje, jaký má očkování skutečný vliv na imunitu. V situaci, kdy je nízká úroveň hygieny, častý kontakt s infekcí a k tomu špatná výživa, očkování děti oslabí a zvýší jejich úmrtnost. V civilizovaných zemích nám děti tolik neumírají, protože jsou lépe živené. To je jediný rozdíl mezi námi a Afrikou.

       Byla jsem na homeopatickém semináři, kde nám přednášel indický lékař Dr. Farookh Master, velmi známý a uznávaný lékař a homeopat. Homeopatii praktikuje déle než 30 let a ve své rušné praxi (desítky pacientů denně) homeopaticky běžně léčí nemoci, jako jsou zápaly plic, tuberkulóza, lepra, malárie, nádory apod. Takže žádné banální „psychosomatické“ nebo „funkční“ potíže. Zmínil se o očkování. Denně vidí desítky i vážně nemocných dětí, očkované i neočkované, často z chudých vrstev (dva dny v týdnu léčí zadarmo chudé), které žijí někdy v téměř středověkých podmínkách. O očkování řekl, že ničí imunitní systém (doslova řekl: „destroy“) a ať vůbec neočkujeme. To si myslí o zdraví očkovaných a neočkovaných dětí zkušený lékař praktikující v indickém Bombaji. Jeho pacienti žijí obklopeni bakteriemi a viry, vyskytuje se tam dětská obrna, záškrt, černý kašel, meningitidy, přesto (nebo proto?) nedoporučuje žádné očkování.

       Nedávno ke mně přišlo několik matek, které si myslí, že jejich děti mají po očkování poškozenou imunitu. Vždy to mělo typický průběh: do očkování zdravé, veselé dítě, po očkování během několika dnů rýma, kašel, kupodivu často bez horečky, přestože kojenci mívají vysoké teploty i při pouhé rýmě, nemoc se táhla týdny, často nebylo možno podat další očkování, protože dítě bylo neustále nemocné, nebo šlo z nemoci do nemoci: rýma, uši, kašel, rýma, stále dokola. Současně se dítě změnilo psychicky, bylo uplakané, mrzuté, hůře spalo a jedlo.

       Bohužel, protože jsou prakticky všechny děti očkované (neočkované jsou jen děti již nemocné), pediatři možná tenhle průběh považují za normální a nenapadne je, že by to tak nemuselo být. Nemají s kým srovnávat.

       Lékaři z dob, kdy byly dětské nemoci běžné, věděli, že jejich prodělání dětem prospěje. Děti často povyrostly, udělaly skok kupředu ve vývoji. Neznám jediné dítě, které by takto reagovalo na očkování. Má-li štěstí, nezhorší se, ale jinak spíše začne prospívat hůře, řeč i jiné dovednosti spíše ztratí, než aby se mu rozvinula, totéž se týká např. chuti k jídlu a trávení a právě celkové odolnosti vůči infekcím.

       Nikdy a nikde jsem neprohlásila, že neočkovaní lidé nestůňou. Souhlasím, že nemoc je nutnou a přirozenou součástí života a mým cílem jako lékaře není své pacienty zbavit jakýchkoli příznaků, ale naopak jim vysvětlit, že občas nemocní být musejí. Učím je, jak na to pohlížet. Učím je, jak si léčit akutní nemoc, aby si nepoškozovali imunitu, učím je, že mají nemoc vnímat jako signál, že jsou oslabeni, učím je, jak pečovat o imunitu, aby byli nemocní co nejméně a co nejefektivněji. Učím je, že horečku, když se objeví, mají vítat jako důkaz své dobré obranyschopnosti. Čím je člověk starší, tím důležitější je přítomnost horečky. 

       Mohu potvrdit z vlastní praxe několika tisíc pacientů, že celkově zdravější jsou ti, kteří mívají horečku. Ne nutně každý rok, ale mívají. Při laboratorním vyšetření je vidět reakce i v imunitě: CRP, sedimentace, změny krevního obrazu. Kromě toho tito lidé mají pohotové eliminační reakce, například zvracení a průjem.

       Na druhé straně jsou ti, kteří nemají teplotu, ani když by měli, nejsou schopni se bakterií nebo virů zbavit, táhne se jim to týdny, je jim špatně, nemají energii, v laboratorních výsledcích není vidět reakce. Tito lidé jsou obvykle celkově potlačení, „mouchy, snězte si mě“, často vidím neschopnost obrany i na jiných úrovních. Například zůstávají v práci, kde je šikanují, žijí ve stresujících vztazích apod. 

       Chcete-li si přečíst o vztahu imunity a rakoviny, jděte na https://www.tinussmits.com/3861/carcinosinum.aspx, kde je velmi pěkně popsán jejich vzájemný vztah. Dr. Smits léčil mnoho lidí s rakovinou, úspěšně, dokonce i ty kteří byli konvenčními lékaři posláni domů zemřít a opakovaně pozoroval tento vzorec.

       Dále se podivujete nad termínem „prázdná anamnéza“. To není nic vycucaného z prstu, je známo, že pacienti s rakovinou mívají dlouhá období před nemocí, kdy nevykazují žádné akutní reakce. Oni se pochopitelně dostanou do kontaktu s infekcí, ale nejsou schopni reagovat. Také je známo, že rakovině často přechází dlouhodobý stav deprese, útlumu, pocitu prázdnoty života. Všech svých pacientů s rakovinou jsem se ptala na předchozí nemoci a téměř všichni mi řekli, že dlouhé roky neměli horečku a v dobách kdy ji ještě měli, ji pravidelně sráželi paralenem.

       Uznávám, že jsem slovo prekanceróza nepoužila zcela správně. Měla jsem tím na mysli, že stav imunity, kdy není schopna vyprodukovat horečku, je stav s vyšším rizikem rakoviny. V každém z nás denně vznikají tisíce, možná i více maligních buněk. Dokud nám funguje imunita, zlikviduje je. Nádor se začne tvořit až v momentě, kdy to imunita přestane stíhat.

       Ke vztahu závažnosti infekce a výši horečky. Máte pravdu v tom, že to neplatí úplně paušálně. Ale v medicíně neplatí nic paušálně. Pozorujeme vzorce, korelace, souvislosti a jsou možné výjimky. I když výjimky – možná jen nevíme o tom člověku dost a myslíme si, že jde o výjimku.

       K výši horečky: moje slova byla myšlena tak, že v případě běžných infekcí, s kterými se potkávají děti i dospělí, běžné virozy, faryngitidy, otitidy, bronchitidy, gastroenteritidy apod., výše horečky skutečně odráží aktivitu imunitního systému. Sama to vlastně tvrdíte:

„Výška horúčky môže, ale aj nemusí odrážať závažnosť infekcie, závisí to aj od celkového zdravotného stavu pacienta (teda aj od stavu jeho imunity), prípadných pridružených ochorení a orgánových postihnutí“.

       Přesně to tvrdím. Na medicíně jsme se učili, že horečka je základní obrana proti infekci. Je to obrana, jinými slovy dělá ji tělo, ne mikrob. Intenzita každé obrany, ať jde o horečku, ránu pěstí, odvracení slovního útoku apod., závisí především na síle toho, kdo se brání. Výsledek konfliktu pak závisí na vzájemném poměru sil útočníka a obránce. Když mě napadne jeden útočník, mám slušnou šanci ho přeprat. Když mě jich napadne deset, nemám žádnou šanci, i když budu velmi silná a trénovaná. Totéž platí pro infekci. Běžně zdravý člověk hladce zvládne běžné infekce, s morem nebo Ebolou by si už poradit nemusel, bez ohledu na svou imunitu.

       Jistě se každý z nás setkal se situací, kdy onemocněla celá rodina např. chřipkou nebo průjmem. Také jste si jistě všimli, že přestože nákaza byla tatáž, každý člen rodiny stonal jinak. Každý, kdo je schopen pozorovat, si také musel všimnout, že ti členové rodiny, kteří měli prudší nástup nemoci a vyšší horečku, se dříve uzdravili a měli menší riziko komplikací než ti, kteří neměli tak prudké REAKCE.

       Horečka, její přítomnost a výše nám skutečně říká důležité věci o celkové imunitě. Problém ovšem mohou mít lékaři, kteří všem svým pacientům rutinně doporučují horečku srážet. Ti si pak takový obrázek udělat nemohou. Všem srazí teplotu a vyrobí tak více komplikací (dokázáno studiemi např. s varicelou) a nemohou pak říci, kdo by se uzdravil rychle a sám, kdyby se do toho nezasahovalo. Např. viz https://www.medsafe.govt.nz/Profs/puarticles/necf.htm nebo zde https://www.medicaljournals.se/acta/content/?doi=10.2340/00015555-0333&html=1.

       Vyšší horečka znamená lepší prognózu, to je skutečnost. Uvádím dost případů, čtěte pozorně. Viz v mém článku uváděnou studii o spalničkách v Ghaně. Děti s vyšší horečkou přežívaly ve vyšším procentu než děti s mírnějšími příznaky. Srážení horečky léky významně zvyšovalo úmrtnost. Viz https://www.alternative-doctor.com/vaccination/west.htm.

       Vždyť byla dokonce prováděna vakcinační studie, uveřejněná v Lancetu, Dr. Prymula o ní mluvil před časem v české televizi v hlavních zprávách. Zjistili, že podávání paralenu kolem očkování snižuje imunitní odpověď! Logicky z toho vyplývá - což on ovšem opomněl říci, - že paralen tedy snižuje imunitní odpověď i při infekci! Vyplývá to přímo z mechanismu jeho účinku. 

       Takže máte vědecky prokázáno, že při nižší horečce je nižší imunitní odpověď. Se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Dr. Prymulovi šlo o reakci na vakcínu, mě jde o zdraví mých pacientů a jejich schopnost překonat infekci.

       Intenzita symptomů odráží intenzitu obrany, protože všechny symptomy infekce dělá vaše tělo! Horečka, výtoky hlenů, zvracení, průjem, pocení, bolesti, výpotky, rýma, kašel, vyrážka, hnis – to vše je produkcí těla! Když tělo nebude reagovat, nebudou symptomy nemoci. Aby se objevila nemoc, musí přítomnost viru nebo bakterie vyvolat reakci organismu! To se učí v imunologii.

       Přidružené nemoci schopnost reakce také ovlivní, ale často právě tím, že sníží schopnost mít horečku, tj. i prognózu. Starší lidé s chronickými nemocemi právě proto nemívají horečku a právě proto je infekce ohrožují více než mladé. Starší lidé běžně užívají analgetika (paralen, brufen), které současně a nevyhnutelně tlumí imunitní odpověď.

       Co se týče inaparentního průběhu nemoci, ten je samozřejmě známkou dobré imunity. Otázka je, kdo ji takovou v dnešní době má. Pokud budeme mít nemocnou celou rodinu na chřipku a jen jeden člen zůstane zdráv, bez dalších informací nevíme, proč zůstal zdráv.

       Možná proto, že byl skutečně odolný, že si jeho tělo s virem poradilo tak rychle a efektivně, že nepotřeboval horečku ani další příznaky. Nebo možná proto, že byl příliš nemocný na vnitřních orgánech a není schopen reagovat. Zjistíme to jen podrobnějším rozborem jeho situace.

       Vzpomínám si, co mi jednou řekl můj otec. Narozen v roce 1936 v Ostravě, chudé dítě, denně hodiny lítal venku, hrál si venku, špinavý od hlavy k patě. Babičku štvalo, jak je schopen se ušpinit, byla dost na pořádek a čistotu. Táta si pamatuje, jak byli jednou u rodinného lékaře, starého zkušeného praktika. Babička si stěžovala na jeho věčnou ušpiněnost. Doktor tehdy řekl památnou větu:

„paní, buďte ráda, že je takový, alespoň nedostane obrnu“

       On věděl, že tyhle špinavé, otužilé děti jsou odolné. Otec obrnu nedostal, přestože někteří jeho spolužáci ano. Byl zcela jistě v kontaktu s virem. Dodnes mívá vysokou horečku, i přes 39 °C, nemá žádnou chronickou nemoc, nebere žádné léky - v 75 letech. Až vloni si požádal o důchod a i dnes ještě učí na vysoké škole.

       V případě viditelné reakce a horečky máme jistotu, že obranný systém je v akci. Při nepřítomnosti symptomů bez dalších informací nevíme, na čem jsme.

       Nemocnost 1-2x ročně je můj osobní odhad na základě pozorování pacientů. Málokdo je tak zdravý, aby byl zcela odolný. Většina z nás to alespoň jednou za zimu nezvládne. Pro mě je takováto nemocnost, ideálně alespoň občas s teplotou, ukazatelem, že imunita tohoto člověka slušně funguje. Nic víc. Když není vůbec nemocný po dlouhé roky, je více pravděpodobné, že má potlačenou imunitu, než že je dokonale zdravý. V praxi se mi to mnohokrát ověřilo. Jakmile přišel někdo po dlouhé době s infektem, bez teploty a s větou „já na teploty netrpím“, potvrdilo se mi, že to nebude jednoduchá léčba.

       Rozhodně jsem netvrdila, že očkovaní lidé nejsou nemocní, statistiky naopak ukazují, že jsou nemocní častěji a hlavně jsou mnohem častěji chronicky nemocní. O výskytu nemocí u očkovaných a neočkovaných si můžete udělat jasný obrázek na https://www.genesgreenbook.com/content/proof-vaccines-didnt-save-us.

       Právě přirozený kontakt s infekcí, tj. v potravě, vodě, hlíně a vzduchu, vede k posílení nespecifické, slizniční buněčné imunity. Kdybychom potřebovali pokaždé prodělat plně manifestované onemocnění a vyprodukovat protilátky, abychom byli imunní, tak bychom museli být nemocní mnohem častěji, než je pozorováno. Lidem je reklamou vštěpováno, že musejí mít protilátky (nejlépe z očkování), aby byli proti něčemu imunní. Nikdo si zjevně neuvědomil, že to nevysvětluje nízkou četnost infekcí. Nemoci mizely díky zlepšení životních podmínek, nikoli díky očkování.

       Naprostou většinu infekcí samozřejmě zvládáme inaparentně, na úrovni sliznic, aniž o tom vůbec víme. Ani nevytváříme protilátky. Přesto jsme nemocní mnohem méně, než by z četnosti infekčních zárodků v prostředí vyplývalo. Onemocníme jen tehdy, když naši imunitu něco oslabí, nikdy jindy ne.

       Očkovaní jsou častěji nemocní infekcemi právě proto, že mají očkováním oslabenou imunitu, Jejich systém je zaměstnán tvorbou protilátek proti antigenu ve vakcíně a má sníženou kapacitu na boj s přirozenou infekcí. Viz opět studie o DTP v Guinea-Bissau.

       Že se protilátky tvoří až ke konci nemoci, nejsou žádné spekulace, tak se to učí na medicíně. Je známo, že výše protilátek neurčuje míru ochrany, v epidemiích bylo opakovaně zjištěno, že onemocněli lidé s vysokým titrem protilátek a neonemocněli lidé bez protilátek. Právě to jsem chtěla říci, že se nelze spolehnout na přítomnost protilátek. O tom, jestli onemocníme, se rozhoduje jinde. Příklad:

       Protilátky získané přirozenou infekcí imunitu zaručí, např. plané neštovice dostanou dvakrát jen lidé s velmi oslabenou imunitou. Přirozeným projevem reaktivace planých neštovic je pásový opar, tj. omezený výsev. I pásový opar je nutno považovat za známku oslabení imunity. Na fakultě jsem se učila, že v případě pásového oparu máme hledat malignitu nebo cukrovku. Vždy se pacientů s pásovým oparem ptám, co se v jejich životě stalo, co je oslabilo. Vždy tam něco je.

       Očkování proti neštovicím nezajistí imunitu, viděla jsem děti, které dostaly varicellu během několika prvních let po očkování. K čemu jim tedy byly protilátky? Ke zmírnění průběhu? Možná, ale nebylo by lepší si je prodělat rovnou přirozeně bez adjuvans a kontaminace jinými viry ve vakcíně? Totéž platí pro ostatní dětské nemoci. Po jejich prodělání je celoživotní imunita, po očkování se riziko jen přesune do puberty a mladé dospělosti.

       Očkování donutí imunitní systém k produkci protilátek. Přesto se ukazuje, že chrání maximálně na několik let, v lepším případě cca 10-15 let. Prodělání přirozené nemoci chrání často na celý život. Takže v typu a kvalitě imunity je evidentní rozdíl. Uměle vytvořené protilátky bez buněčné složky imunitu nezajistí. Tečka.

       Že mají očkovaní mírnější průběh nemoci i když ji chytí? Obávám se, že to není pravda. Kolik lidí mělo nejhorší chřipku svého života právě po očkování! U pravých neštovic umírali především očkovaní! To je prosím historický fakt. V Británii byla města, kde se vůbec neočkovalo a nebyly tam nikdy epidemie. Ty největší epidemie na konci 19. století proběhly právě ve vysoce proočkovaných populacích.

       A i kdyby to byla pravda – mírnější průběh nemoci, tak by intenzita nemoci musela korelovat s výší protilátek. Můžete mi dát odkaz na nějakou studii, která by to prokazovala? Jak můžete vědět, že mírnější průběh po očkování je díky protilátkám? Co když je to jen optický klam, protože tělo je zaměstnáno bojem proti vakcíně a nemá kapacity na vyvolání prudké reakce na nemoc? Stačí se podívat kolem sebe a vidíte, že právě k tomu dochází.

       Přečtěte si prameny, které jsou v článku uvedené, všechny a důkladně. Můj článek je výsledkem několikaletého studia problematiky očkování, pozorování průběhu nemocí a zdraví mých pacientů. Uvědomuji si, že uvádím skutečnosti, které jsou v protikladu k všeobecně sdíleným přesvědčením a chápu, že někteří lidé mohou mít problém je vstřebat. Znám všeobecná přesvědčení o očkování, protože mě je na lékařské fakultě naučili, ale zjistila jsem, že nejspíše i naši učitelé neznali pravdu a opakovali stokrát omílané lži nebo polopravdy. Nemám žádný důvod ani motivaci být pro nebo proti očkování. Jde mi jen o zdraví mých pacientů a rodiny, proto hledám informace, které zvýší jejich šance na zdravý život. Informace, které jsem získala o nemocech a očkování, mě donutily revidovat má předchozí přesvědčení a změnit názor. My se dnes díváme s despektem na středověké lékaře, kteří pouštěli žilou, ale je velmi pravděpodobné, že se naši potomci budou se stejným despektem dívat na současnou lékařskou praxi. Protože zcela evidentně nepřispívá k lepšímu celkovému zdraví obyvatelstva.