Pandořina skřínka

       [...]

       Pouze nedemokratická společnost má právo vyžadovat od svých občanů bezmeznou poslušnost - tedy i povinné očkování. Přesto však nebo možná právě proto extrémně vysoká proočkovanost řadila bývalé Československo mezi země s běžnými dětskými infekcemi eliminovanými očkováním. Dnes žijeme v demokratické společnosti a tak právo a svoboda jsou její ctěnými atributy. Navíc listina práv a svobod zamezuje aplikaci "povinného" očkování. Proto každý rodič by měl nechat své dítě pravidelně očkovat ne z povinnosti, ale dobrovolně z přesvědčení o jeho prospěchu. Ne vždy je každý o prospěchu očkování přesvědčen - díky zvyšujícímu se počtu pravidelného očkování, farmaceutické lobby ve státní správě, nedostatečné účinnosti očkování projevující se výskytem dětských nemocí, jako je dávivý kašel apod.

       I přes tato negativa stojí za to maximálně zachovat důsledné pravidelné očkování tak, aby česká společnost patřila nadále mezi ty vysoce proočkované. K tomu je třeba rodiče přesvědčit, že státem vybrané očkování má smysl nejen pro jejich děti, ale pro celou společnost. Dnes je třeba těžké vyřadit téměř 60 let praktikované očkování proti záškrtu, který se v české společnosti neobjevil déle než 40 let a není o něm mezi lidmi povědomí. Stát by tedy v prvé řadě měl vybrat jen ta pravidelná očkování, která mají buď společenský (např. tetanus, dávivý kašel apod.) nebo celosvětový dopad (např. plánovaná eradikace dětské přenosné obrny) a dětem je hradit podle stávajícího modelu. Vedle toho lze rovněž uplatnit princip tzv. "dobrovolně" pravidelného očkování (příkladem se stalo očkování proti pneumokokovým nákazám od roku 2009), které si rodič zváží sám a hradí jej zdravotní pojišťovna. Určitě by bylo dobré z dnešních 9 "povinných" očkování ponechat 8 a očkování proti hepatitidě typu B přeřadit do dobrovolně pravidelného, hrazeného zdravotními pojišťovnami.

       Viac na stránke Vakciny.net.