Povinné versus dobrovolné očkování? Klasický kočkopes

       [...]

       Existuje ještě druhý rozhodně přijatelný argument pro dobrovolnost očkování. Dobrovolné by v sociálně a kulturně vyspělé demokratické společnosti mělo být každé takové očkování, které je očkovanci zdravotně prospěšné. Proč? Protože v takovém případě by nemělo být problémem pro stát a nástroje jeho zdravotní politiky přesvědčit rodiče pravdivými a nezkreslenými informacemi k očkování. Tam, kde ve společnosti selhává centrální komunikace ve své přesvědčivosti, je naprosto nevhodné tuto zásadní chybu systému v přístupu k občanům řešit snadněji a levněji autoritativními nástroji – ukládáním povinností. Mohlo by se to především velmi snadno ustálit jako efektivní politické řešení „problémů s lidmi“. Evropská unie není Osmanská říše a její občané nejsou poddaní jejích vládců. Kdo neumí dosáhnout svých cílů inteligentním, odborným a vůči ostatním vstřícným způsobem, ačkoliv jich tímto způsobem dosáhnout může, ten by především vůbec o mně, o vás a o našich dětech neměl rozhodovat. Nechat rozhodovat zjevně neschopné a věřit jim, je zjevně nerozumné.

       Velký současný problém „tandemu“ povinného a dobrovolného očkování však spočívá v něčem jiném. Mediální soustředění pozornosti právě na tyto dva pojmy především velice vyhovuje zájmům farmaceutických výrobců. Z pohledu humánní medicíny a z pohledu zájmů dítěte není totiž vůbec podstatné, zda bude očkováno v režimu povinném nebo dobrovolném. Podstatné je pouze to, zda bude očkováno správně (s dostatečným absolutním a relativním přínosem) nebo nesprávně.

       Viac na stránke Vitalia.cz.