Recenze knihy Dr. Andrew Wakefield: "Callous Disregard"

MUDr. Ludmila Eleková

Dr. Andrew J. Wakefield: "Callous Disregard. Autism and Vaccines - the Truth behind a Tragedy",
Skyhorse Publishing 2010, iba v angličtine, dostať kúpiť na Amazon.co.uk.

       Název knihy lze přeložit jako Bezcitná nedbalost. Autor podrobně popisuje celou anabázi od počátku výzkumu zánětlivých střevních nemocí v londýnské nemocnici Royal Free, přes vyšetření dětí, které přicházely s podobnými příběhy. Normálně se vyvíjející děti začaly upadat ve vývoji až k autismu po očkování proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím (MMR = measles, mumps, rubella = osýpky, príušnice, ružienka) a současně se u nich projevily někdy velmi těžké symptomy zánětu střeva.

       O prvních dvanácti postupně vyšetřených dětech s pervazivní vývojovou poruchou nebo autismem a zánětem střeva napsal spolu s dalšími dvanácti autory článek do časopisu The Lancet, který byl uveřejněn v únoru 1998. V tomto článku, popisujícím dvanáct kazuistik, autoři výslovně uvádějí, že neprokázali žádnou kauzální souvislost mezi MMR vakcínou a potížemi dětí. Současně ale uvádějí, že je nutný další výzkum. 

       Dr. Wakefield prostudoval všechny studie o bezpečnosti MMR vakcíny a zjistil, že jsou zcela nedostatečné. Vypracoval 250-stránkovou studii se závěrem, že on sám nemůže podporovat další používání MMR, ale doporučil jednosložkové vakcíny, které v té době byly v Británii dostupné. Reakcí vlády na toto doporučení a zvýšenou poptávkou po jednosložkových vakcínách bylo zrušení registrace jednosložkových vakcín půl roku po Wakefieldově doporučení na vrcholu poptávky. Rodiče byli ponechání před volbou nebezpečné MMR nebo neočkování. Přestože lze dohledat přesná data, kdy Wakefield doporučil monovalentní vakcíny a kdy byla stažena jejich registrace, byl dr. Wakefield médii obviněn z vyvolání epidemie spalniček, protože prý své doporučení vydal v době, kdy vakcíny nebyly k dispozici (lež) a tak způsobil snížení proočkovanosti a epidemii.

       V roce 2004 byli autoři požádáni, aby z článku stáhli zmínku o MMR vakcíně. Deset z nich, mj. pod vlivem toho, co se začínalo dít kolem Wakefielda a dvou jeho kolegů, vyhověli. Wakefield a dva další autoři odmítli – jak by bylo možné stáhnout možnost? A možnost souvislosti tu stále byla, ty děti regredovali (upadali) v časové souvislosti s MMR.

       Celý článek byl stažen několik dní před vynesením rozsudku GMC. Přestože byl stažen, je ho v Lancetu stále možné najít, stáhnout si ho a přečíst.

       Dr. Wakefield a další dva lékaři byli v roce 2004 obžalováni General Medical Council (GMC) z porušení etických pravidel při provádění této studie. Pozoruhodné je, že proces byl zahájen na popud článku novináře na volné noze Briana Deera. Ten ve svých článcích, které byly štvavě zaměřeny proti Wakefieldovi, vysloveně lhal a uváděl nepravdivé informace, což je možné snadno ověřit. 

       V knize Wakefield popisuje krok za krokem celý proces až k rozsudku "vinen", pitvá činy a prohlášení jednotlivých osob, zainteresovaných na procesu, jednoznačně prokazuje, kdo nesl skutečnou vinu a odpovědnost. Přesto se stal obětním beránkem, byla mu odebrána lékařská licence pro Británii a musel odejít do USA.

       Čím se provinil Dr. Wakefield? Provinil se tím, že si všímal pacientů, všímal si neobvyklých vzorců a kombinací příznaků, popsal své zkušenosti v renomovaném lékařském časopise, upozornil na nedostatečné bezpečnostní studie vakcíny MMR. Dodržoval lékařskou etiku a morálku. Bohužel, co netušil, když psal svou první studii, byly okolnosti, za jakých byla tato MMR vakcína v Británii povolena a uvedena do praxe.

       Wakefield zakopl o příliš mělce (plytko - pozn. red.) zahrabanou mrtvolu, kterou pohřbila vládní, medicínská a farmaceutická mafie. Tito lidé vědomě schválili nebezpečnou vakcínu, která byla již dříve stažena např. z Japonska a Kanady, obešli obvyklé postupy, použili studie o bezpečnosti, které platily pro jinou vakcínu. Důvody byly, že chtěli zakázku zadat britské farmaceutické firmě GlaxoSmithKline. Firma věděla, že s vakcínou jsou problémy a proto ji v Británii registrovat nechtěla. Vláda byla natolik dychtivá jim tu zakázku dát, že s touto firmou uzavřela dohodu o zbavení právní odpovědnosti za poškození. Kdo dostal dobře zaplaceno a kolik? To se lze jen domýšlet.

       Když Wakefield publikoval svou studii o dvanácti dětech s autismem a zánětem střev, u kterých většina rodičů uváděla, že problémy nastaly krátce po MMR, netušil, do čeho šlápl.

       Hysterická a úporná snaha ho diskreditovat, rozsah komplotu, který se v celém případě ukazuje, jsou nejlepším důkazem toho, že měl pravdu a že problémy dětí souvisely s MMR. Kdyby se mýlil, nikdo by se nemusel tak snažit to dokázat. Vědci se mohou mýlit a často se mýlí, ale nejsou na ně kvůli tomu pořádány hony na čarodějnice. Jejich omyl se ukáže dalším výzkumem, jenže přesně to – další nezávislý výzkum – nemohli odpovědní lidé připustit, protože by se ukázala kriminální povaha jejich činů a skončili by za mřížemi. Co jiného než zločin je vědomě schválit vakcínu pro malé děti, o které se ví, že způsobuje zánět mozku, která byla právě z tohoto důvodu stažena z jiných zemích, nezavést aktivní pečlivé vyhledávání nežádoucích účinků a nevarovat rodiče? Ti lidé věděli, že spáchali kriminální čin a snažili se ze všech sil, aby to nevyšlo najevo.

       My, kdo si pamatujeme komunistickou éru, tento postup establishmentu (mocenských orgánov - pozn. red.) dobře známe. „Zaprodanci a samozvanci“, veřejná prohlášení a odsuzování disentu apod. Číst Wakefieldovu knihu je těžké. Je vám z toho na zvracení. Nevěříte vlastním očím, některé věty čtete dvakrát, doufajíce, že vám napoprvé unikl správný smysl. Tíha důkazů, které Wakefield větu za větou snáší, je ale nevyvratitelná.

       Dr.Wakefield se stal obětním beránkem, obětí zlodějů, kteří křičí "Chyťte zloděje!". Stojí na roveň Dr. Ignáci Semmelweisovi, který si zasloužil obdobné zacházení od svých kolegů, když si dovolil navrhnout, aby si cestou mezi pitevnou a porodním sálem umyli ruce a špínou nezabíjeli rodičky. Stojí na roveň Galileovi, který viděl na vlastní oči důkaz nesprávnosti geocentrického pojetí světa a ohrozil tak vlastní život.

       Jeho kniha je „jen“ o konkrétní MMR vakcíně a o systému ve Velké Británii. Mám ale velmi nepříjemný dojem, že podobný příběh by bylo možno napsat i o jiných vakcínách, jiných lécích, jiných vědcích a lékařích, jiných úřednících a jiných farmaceutických firmách.

       Kolik dalších dětí a jejich rodin má nevratně poškozený život, protože se neprovedl nutný výzkum? Kolik dalších vědců a lékařů se nechalo Wakefieldovým osudem zastrašit?

       Totalitní politické režimy mají nejspíš odzvoněno, ale lidé si neuvědomují, že patologická touha po moci, chtivost a amorálnost ze světa nevymizely. Jejich nositelé se jen přesunuli do jiných struktur, kde se mohou realizovat. V politice to také ještě jde, ale ti praví dravci jsou jinde. V nadnárodních korporacích, pseudocharitativních organizacích propagující vakcíny pro třetí svět (ano, myslím Billa Gatese) a podobně.

       Lidé, bděte!