Závažné zdravotné problémy po preočkovaní vakcínou Infanrix, proti kliešťovej encefalitíde (FSME Immun), proti meningokokom (Menveo) i proti pneumokokom

maminka z Česka

       Časný podzim 2013: dostal pětiletý syn přeočkování Infanrixem Polio. Po létě se mu opět zhoršil atopický ekzem, který se plíživě stal naším průvodcem od jeho roka a půl. Boláky všude, mokvaly, krvácely. Kožní nás sledovala, ale léčbou byla jen jakási mast a moc nepomáhala. S očkováním jsme to nikdo nespojoval.

       Leden 2014: syn dostal vakcínu Menveo proti meningokokovi. Vzápětí nasazena antibiotika, jelikož do atopáče prý chytil stafylo/streptokoka. Aplikovaná vakcína se zpět vzít nedá a antibiotika prý byla nutná. Bohužel tedy se to takto sešlo. 5 dní po očkování měl zarudlý, tvrdý otok ruky v místě vpichu. 10 dní po očkování začal zápal plic, prý atypický. Mimochodem: už druhý v řadě za jeho dětství. Pořád se to bralo tak, že je slabší na plíce a průdušky. Nikdo si to s očkováním nespojil, jen jsem měla neurčitý pocit, že se roztáčí jakýsi kolotoč a nebere konce. Z kombinace vakcíny a antibiotik jsem byla podvědomě nesvá, ale o očkování jsem ještě nepochybovala. Tu zimu byl hodně nemocen, ale to i předchozí zimu, pořád kašel, teploty, virozy... Nechala jsem ho kvůli atopickému ekzemu vyšetřit i na alergologii, udělali testy na pár stromů a rostlin, ale prohlásili, že ten ekzem je problém kožní. Kožní mu napsala prášky na alergii, krom masti. Syn byl výbušný, vzteklý. Přečetla jsem si příbalový letáček těch prášků, že způsobují takové výkyvy, léky vysadila. Nic se ale nezměnilo, ani k lepšímu, ani k horšímu.

       Květen 2014: vycházelo nám přeočkování proti klíšťovce (FSME Immun), dala jsem tedy. Měsíc nato: poruchy psychiky, nástup příšerných fobií, bolestí, střevní problémy, zvracení, úbytek váhy, psychika zcela na kusy, přestali jsme si vědět rady a vše se jen stupňovalo. Od rána naříkal, sténal. Denně reagoval nevyzpytatelně a nelogicky. Vždy to končilo záchvatem, kdy dávil, brečel a věřil, že umírá. Žádné chování z naší strany to nedokázalo zastavit. Začal se vyhýbat zcela běžným činnostem, které měl do té doby rád. Například odmítal do bazénu, protože prý je nečistý, začal si mýt ruce snad desetkrát po sobě, štítit se bahna, jakéhokoliv smítka na zemi, měl paniku z jízdy autem…

       Ano, je to sice u někoho normální, ale on to měl do té doby rád a neurózu nevykazoval! Nepomohl nikdo a nic. Okolí se snažilo vše svalovat na mou výchovu. Lékaři viděli důvod v psychice, např. že žárlí na mladšího sourozence atd. Díky neprospívání (rostl a přibral za ten rok jen 50% dle tabulek) skončil na pozorování v nemocnici na 2 týdny. Podroben mnoha odběrům, testům, psychologickému vyšetření (během 30ti minut padlo podezření na ADHD) nakonec zjištěn neznámý útvar někde mezi ledvinou a slinivkou. Čekali jsme na vyjádření, co bude dál. Převzal nás Motol. Čekání se vleklo, dítě doma křičelo v bolestech hned od rána, pořád samé slzy, fobie, strach, řeči o smrti. Odmítal jíst hned po první lžíci, třeba měl jen pár piškotů za den. Odmítal jezdit autem. Spal jedině s námi. Budil se trochu pomočený. Nebylo téměř možné se při tom starat o mladší batole, protože jsem netušila, jakou hrůzu zas přinesou další minuty.

       Mé zoufalství mne dovedlo k léčiteli, který mimo jiné naordinoval dietu (jaterní, slinivkovou, i bez mléka). Do dvou dnů začal kluk jíst. I když to bylo na můj vkus hnusné jalové bezchutné, tak jedl s chutí. Trochu přibral, přestal vést ty řeči a všeho se bát. Byl opět jako jiný kluk jeho věku. Měsíc klidu zakončilo konečně pozvání do Motola na to vyšetření toho útvaru u nejlepších specialistů přes zobrazovací metody na dětské gastro. A ten útvar zmizel!!! Byl prostě pryč. A naše problémy zmizely také, psychické i fyzické — dokud jsem nedostala zelenou, že můžeme dietu ukončit. Pak se vrátily problémy, díky Bohu už ne psychické, ale fyzické zcela. Přes opakované a mnou žádané odběry na potravinové alergie nebylo nic zjištěno.

       Listopad 2014: razíme na homeopatii, jelikož jsem začla hledat pomoc kde se dá a zkoušet alternativy. U syna zjištěna ABKM (alergie na bílkoviny kravského mléka — pozn. red.) a ten samý týden potvrzena najednou i z krve! Vysadili jsme mléko, detoxikujeme, regenerujeme a máme doma nové dítě.

       Úplně se třesu, když to tu sepisuju. Závěr ať si udělá každý sám. Mimochodem, v raném dětství byl očkován i na pneumokoka, a o pár let později ho chytl a ohrožen na životě ležel deset dní na JIP. Nikdy jsem nebyla nakloněna jakékoliv propagaci ať černého nebo bílého, ale nemohu se vyhnout závěru, že já svému dítěti asi ublížila.

       Na závěr dodám, že syn žádné ADHD nemá, neměl ho před tím, a nemá ho zas. Nechala jsem ho vyšetřit pořádně, ne 30 minut ve stresu v nemocnici, a nemá ho. Kdo syna zná, klepe si na hlavu, jak by on mohl být ADHD. A ještě taková douška: namísto ranního uplakaného dítěte, ze kterého za celý den nevyloudíte úsměv, se mi dnes budí syn, který se směje, zpívá si, cestou do školky HOPSÁ! Ano, on, který se proploužil jak stín minulého minimálně půl roku, tak prostě bez přestání cestou hopsá. :-)